|
Chlebíček s majonézou - 11. pokračování
Pan Karbulka byl rovněž uchvácen. Od schůze na zřícenině hrádku Chlumu se mladého Pekárka držel jako nenasytné klíště. Sobotní odpoledne neúnavně strávil únavným hlídáním schůdků na předváděcí molo, hned za stanovištěm moderátora. Vyplatilo se to. Jeho rozverného nadšení pro plavkovou módu si všiml i Pekárek. „Vydržte, pane Karbulko, zapadá slunce. Za hodinu skončí přehlídky, a pak půjdete domů.“ Poslední slova vyslovil Pekárek s nadějí a prosebně. Ale jeho společník byl muž činu. „Domů se nepůjde,“ rozhodl pevně. „Půjde se dát hubana.“ Pekárek se zděsil. „Jak to myslíte, pane Karbulko?“ „Dostane pořádnýho hubana!“ „Co vás to napadá?“ zvolal Pekárek. „Jsme na hlídce, uložili nám mužnou silou zastavit každého, kdo by chtěl schodama na molo. A vy se chystáte nejen nahoru, ale i líbat modelky! Vždyť jste přísahal!“ „Přísaha se ruší,“ jásal Karbulka. „Dostanééé hubanááá!“ Než ho Pekárek stačil nějak šetrně zachytit, už se Karbulka drápal po schodech, navzdory kabelům od beden, natahaných všude kolem. Zpod opony zrovna vykročila modelka v jiskřivých plavečkách, rafinovaně spojených sítí maličkých kroužkových řetízků. Aby nevypadala příliš neoblečeně, ladně kroužila kolem nahých boků lehkým šátečkem. Tahle dívka byla vyvolena, aby ji poctil polibek Karbulkův. Ale stařec zapomněl, že rudé rtíky živící se modelingem vyrostly příliš vysoko, a lačným pusinkováním by tak mohl potěšit pouze její klíční kosti, díky hubenosti poněkud špičaté. Ale i špičaté by Karbulkovi stačily. Starcův strašidelný stín, zdolávající poslední schůdek pod molem, se v kroužícím promenádním osvětlení promítl za zády moderátora na stanové plátno. Křivopřísežník a zrádce Karbulka stačil vylézt jen na okraj zeleného koberce a před modelku radostně roztáhnout uchvatitelské drápy. Tehdy vstoupil v platnost geniální plán Jeřábkův. Zatímco areál plovárny nechápal, co se děje, a moderátor byl zmaten, ze všech stran se k molu vrhali muži s modrými páskami na rukávech. Deky byly zdupány, limonády převrženy, a židličky ve dvou řadách pod molem se kácely do trávy i s místními celebritami. Ve chvíli zásahu Jeřábkovy spiklenecké roty se na molu promenovaly další tři ze šesti modelek. Jedna zrovna ladně pózovala fotografům, druhá se od nich odvracela, a další se blížila k oponě. Hromotluk Tóňa potřeboval k akci pouze daleký skok, výšvih vzhůru, a pár menších skoků. Srazil po hubanu prahnoucího Karbulku přes okraj mola do tmy dolní trubkové konstrukce, popadl vylekanou modelku a hodil si ji přes rameno. Řetízky jen zachřestily. Tóňa se volnou rukou chopil další modelky, přidržel ji pod paží a dusal s oběma za oponu s výkřikem: „Zachraňte je! Zachraňte je všechny!“ Uposlechli ho, kdo mohl. Spiklenci pochytali zbývající modelky a jejich svalnatá ramena, navyklá na těžké sekery a konve s vodou, je snadno a vítězně v náručích odnášela do bezpečí. Jistý nešťastník se zamotal do rozestavěných stativů, upadl, zahrabal rukama po koberci a toužebně volal: „Já chci taky do stanu!“ V něm se zrovna mezi věšáky a zrcadly převlékaly zbývající dvě modelky. Jakmile se opona odhrnula a objevil se Tóňa s ječící kořistí, statná stylistka rozevřela bílý plášt a zakryla pohled na dívčí půvaby vlastním tělem. V království módních přehlídek, ve stínu rozlehlého stanu, se stateční obránci za obětavou záchranu ohrožených dívek vděku nedočkali. Vřískající, vyděšené a polonahé modelky jim z pazourů vyrvala rázná inspicientka, a s křikem „zatracený mužský, vlezou mi všude!", hnala hlouček vetřelců zadním vchodem ze stanu. Při zmateném útěku se kácely kosmetické stolečky se zrcadly, zašmodrchala ramínka s oblečením na hlavním věšáku, a na zem vysypala krabice očních stínů. „Já vás vyprovodím, chlapi, už ať jste venku!“ láteřila inspicientka. Když je všechny vystrkala zpátky na plovárnu, pečlivě zatáhla plátěný zátaras. „Jsou pryč,“ oddechla si nahlas. Zamávala rukama nad hlavou, aby uklidnila situaci, a hlavně, aby se vizážitky vzadu ztišily a přestaly nadávat: „Holky, pokračujeme! Na místa a převlíkat! Kolik zbývá modelů do defilé? Soničko, honem shoď tyhle plavky a podej si další. Spěchat, spěchat, holky! Stáni? Hoď jí na krk tyhle korále. K tomuhle číslu patří tyhle tlustý náramky? Jo? Navlíkni je, a jedem. Dva, tři a ven!“ Ze stanu odeslaná modelka vykročila na prázdné molo s poněkud strnulou tváří. Choreografie třetí přehlídky pokračovala, jakoby se nic nestalo. Světla a hudba jely nepřetržitě. Dívky v plavkách znovu svižně přecházely po molu, židličky byly narovnány a zdupané deky nataženy. Spiklenecký zásah byl tak rychlý a příkladně provedený, že obecenstvo i moderátor byli zmateni. Spíše než nebezpečný útok to vypadalo jako plánovaný zábavný skeč. Dokonce se ozval i nejistý potlesk. Vypuzený hlouček osadníků zalezl ke grilu a radoval se, jak pěkně akce na záchranu Slavnosti letní módy proběhla. Docent Jeřábek kamarády uznale plácal po zádech, a chystal se jim oficiálně udělit pochvalu před nastoupenou osadou. Jedno ale Jeřábka mátlo - podle informací od Olivy Foglové měl útok na modelky probíhat jako v krimi filmu. Pachatel měl být zklamaný manžel paní produkční. Blesková reakce na Karbulkovo vniknutí na molo mohla být pro pachatele varováním, že jakákoli filmová napodobenina se díky bdělosti strážců nepovede. V mysli Jeřábkově se potulovala jediná otázka: kde je Kortýz s kuchyňákem? Jediné, co docenta napadlo, že si totiž popletl víkendový jízdní řád a nestihl sobotní vlak do Poříčí. Tak to asi bude. Slunce zapadalo. Zlatý přísvit ozdobil řeku i plovárnu, a přidal na barevnosti dovádivým přehlídkovým světlům. Teď zbývá potěšit se poslední plavkovou přehlídkou, počkat na závěrečný ohňostroj, a potom táhnout do Lesního baru na mužský chatařský mejdan. Ten už ostatně probíhal celé odpoledne - vždycky, když se na plovárně ztišila hudba, přinášel krouživý větřík od starého lomu zvuky bouřlivých trampských chorálů. Slavnost se chýlila ke konci, u grilu bylo volněji. Staroosadníci si objednali pití a klidnili rozjitřenou mysl pohledem na otáčení kuřat v grilovací skříni. Jeden z osadníků rozechvělým hlasem pronesl: "Ať už mě v životě potká cokoli, nebudu se trudit. Můžu si totiž vždycky říct: byl jsem ve stanu!“ A zamáčkl slzu dojetí.
|
