|
Píšeme povídky |
|
Onikání je moderní a žádané. Nebo ne? Onikání známe jako přežitek v oslovování dětí dospělými. Dobře si pamatuju, jak jsem v dětství nemohla přivyknout povelům přítelkyně mého otce (jinak učitelky němčiny): "Sedla si a čekala, až pro ni přijdu." Výraz "onikání" použijeme pro styl, kdy nepoužíváme jméno nebo označení hlavních hrdinů. Moderní literatura "onikáním" oplývá, autoři se v ní přímo vyžívají. Nejspíš proto, že to působí na čtenáře umělecky literárně a hluboce prožitkově. "Onikání" se používá zejména na začátku textu, kdy má za úkol určitou tajemností přivábit čtenářovu pozornost. Čtenář čte a pořád neví o koho jde, což ho dráždí a nutí číst dál. Příklad začátku povídky s "onikáním" hlavní hrdinky: Vstala z postele a šla k oknu. Byl už den. Věděla, že tento den bude náročný. Ale ještě se nechtěla obléknout. Možná se jen projít po bytě. Vlastně nejvíc měla chuť na pořádnou snídani. Prošla tichým bytem do kuchyně a postavila vodu na vařič. Pocítila smutek. Otevřela skříň. Skříň zase zavřela a šla si lehnout. Předtím nezapomněla vypnout vařič. Den pro ni ještě nezačal. 1) Příklad použití "onikání" pro více postav: Seděli proti sobě u stolu a popíjeli. Chystali se na ni, že si ji odvedou a provedou, co jim bylo určeno. První zvedl ruku a řekl: "Už je čas." Druhý zavrtěl hlavou. Chtěl ještě zůstat. Však ona jim neuteče. Ona celou tu dobu, co ti dva popíjeli, stála pod oknem a trpělivě čekala, až dopijí a s kladivem pro ni přijdou. 2) Stejný text bez "onikání": Kovář a podkoní seděli proti sobě u stolu a popíjeli. Chystali se na kobylku, že si ji odvedou a provedou, co jim bylo určeno. Podkoní zvedl ruku a řekl: "Už je čas." Kovář zavrtěl hlavou. Chtěl ještě zůstat. Však ona jim neuteče. Kobyla celou tu dobu, co ti dva popíjeli, stála pod oknem a čekala, až dopijí, přestanou zahálet, a konečně ji půjdou okovat. Které z těchto dvou ukázek dáme přednost? Ovšemže té první! Víme přece, že "onikání" v literatuře se zrovna nosí...
|
