|
Píšeme povídky |
|
Přidaná hodnota není navíc Jistý známý literární kritik si onehdy posteskl, že ze současné literatury se nedá načerpat poznání, jak vlastně lidé dnes žijí, v jakém prostředí se pohybují, jak vypadá svět kolem příběhu. Když si přečteme pár knih současných autorů, dáme kritikovi za pravdu. V jejich dílech je mnoho citovosti, emocí, děje a strádání, ale ulice je prostě ulice, dům je dům, byt je byt, město je město, chalupa je chalupa, a pokud se dozvíme, že před chalupou leží bláto, je to mimořádný popisovací počin. Vezměme si třeba Nerudovy "Figurky" - z nich můžeme vedle veselých příběhů načerpat i znalosti o způsobu života Pražanů v 19.století. Proč by to nešlo i v současnosti? Proto je vhodné doplnit příběh o přidanou hodnotu popisů, aby si čtenář mohl pohodlně ve své fantazii udělat obraz o každé scéně. Ulici uděláme hlučnou, nebo tichou, dům honosně upravený, nebo chudě zanedbaný, v bytě na stůl pohodíme noviny a neumyté nádobí, do kouta postavíme starou skříň, chalupu s blátem popíšeme hodně podrobně, aby se v ní čtenář s hlavní hrdinkou bez námahy zabydlel. Nebudeme skrývat, že vymýšlet a psát příběh s přidanou hodnotou je únavné a možná zbytečné. Víme, že knihu naditou emocemi a strádáním čtenář vždycky koupí. Ale s přidanou hodnotou možná raději... Ukázka běžného příběhu bez přidané hodnoty popisu prostředí. Čtenář nemá možnost získat představu, jestli je dům a byt honosný, luxusní, chudičký, omlácený, tmavý, světlý, atd. Taky se nedozví, proč se Andree líbí ten dům: Zaparkovali za rohem, protože Andrea nechtěla, aby ji někdo před domem viděl. Došli pěšky ulicí až ke hledanému číslu. "Opravdu chceš ten byt koupit?" zeptal se Olek. "Líbí se mi ten dům," odpověděla Andrea. Vyšli po schodech do patra a Andrea odemkla. Klíče si vyzvedla ráno v realitce. Prošli bytem, podívali se na výhled z okna, děti tam zrovna dováděli v parku. "Tady budeme bydlet," řekla Andrea s konečnou platností. Najednou Olek dostal nápad. Vlastně Andrea ho dostala taky. Začali se v novém bytě líbat.
|
