|
Píšeme povídky |
|
První věta otevírá Redaktor jednoho nakladatelství před časem tvrdil, že už podle znění první věty je schopen rozhodnout, jestli je zkoumaná kniha vhodná pro cestu ke čtenářům, nebo ne. Autorům se tak odvážné tvrzení nelíbilo. Cítili se ohroženi. Zvedaly se hlasy, že podle jedné věty není možné určit kvalitu díla. Neboť - co když se zrovna první věta nepovede, a zbytek knihy bude napsán mistrovsky? Přiznejme si upřímně, že redaktor jako zkušený posuzovatel cizích děl má alespoň trochu pravdu. Totiž - dobrý psavec ani neví, jak se taková neumělá věta sestaví. A hned do začátku kníhy by nikdy nepustil větu, která by si nezasloužila být výkladní skříní díla. Příklad dvou prvních vět: 1. Chystal se výlet. 2. Otec chystal rodinný výlet, na který se těšil jen pes. Kterou povídku byste začali číst dřív? Když se vrátíme k názoru onoho redaktora na význam první věty, zkusíme ještě jeden příklad ze dvou knih: 1. Neměl to dělat. - čtenář bude muset přetrpět zdlouhavé vysvětlování. 2. Neměl o sobě rozhlašovat, že se živí jako nájemný vrah. - děj se před čtenářem otevírá hbitě a poutavě. Hned je možné přidat další postavy. Která kniha ukazuje na více "vypsaného" autora, a tudíž by si zasloužila vydání? První, nebo druhá?
|
