Věnujme se chvilku malému těšení na sezónu, která do Hruboskalska za pár měsíců přijde - těšení na proudy návštěvníků, putujících na červené Zlaté stezce, nebo na beznadějně obležené stánky s občerstvením nebo snad na burácející a mraveniště připomínající parkoviště na Hrubé Skále - přijdou ty radostné letní časy, přijdou! Ostatně i před stoletími  bývalo na tomto místě  živo, a dokonce už v březnu o svátku svatého Josefa, jemuž je hruboskalský kostel zasvěcen. Cestovní průvodce z 19. století píše: "Široké prostranství před zámkem, na němž stojí pěkný kostel zasvěcený sv.Josefu, ozývá se o pouti svatojosefské za počasí příznivého hlaholem tisícerých blízkých i vzdálených poutníků, kteří první tento jarní svátek ve volné, z dlouhého spánku zimního se probouzející přírodě stráviti neopomíjejí. Mnoho podobného má v sobě pouť tato s pražskou fidlovačkou..."

Jestliže byla hruboskalská josefská pouť připodobňována ke známé pražské lidové slavností "fidlovačce", jistě nechybělo to, co k takové veselici patřilo - střelnice, houpačky, kočovní kejklíři, flašinetáři, dřevěné boudy s pouťovými dárky a samozřejmě stanové boudy loutkářů, kteří hráli pro děti i dospělé pohádky, rytířské a vlastenecké hry.

Jako potulní komedianti ve své maringotce kočovala po vesnicích a městečkách Českého ráje loutkářská rodina Meissnerů (psali se i jako Maiznerové nebo Majznerové). Představení sehrávali v hostincích a na jarmarcích. Vybavení divadélek, loutky i hry se v takové loutkářské rodině dědily z generace na generaci. Loutky byly marionety, ovládané shora vodicím drátem a nitěmi.

Známým řezbářem loutek byl Antonín Sucharda z Nové Paky, o jehož díle loutkář Maizner prohlásil: "Takovej charakter nedá loutce nikdo na světě, leda packej Sucharda". Suchardovy loutky byly mezi loutkáři velmi ceněny. Některé byly metr vysoké a vážily 8 kg.

Loutkáři mívali obvyklý repertoár - hry jako "Oldřich a Božena", "Posvícení v Hudlicích" nebo "Mlynář a jeho dítě". Zejména děti milovaly Kašpárka, jeho milou Kalupinku a i Škrholu. Někdy měly hry předlouhé názvy - například Majznerové uváděli hru „Divadlo o králi Admedusovi a královně Alcesce aneb Kterak Herkules dobyl bránu pekelnou“.

Nad parkovištěm před zámkem Hrubá Skála, na místě dřívějšího odbývání svatojosefské pouti, se zvedá vysoké rozložité skalisko. Je to proslulá "Prachovna", známá  pověstí o husitském obléhání bývalého hradu. V dolní části Prachovny, přímo nad příjezdovou silnicí, jsou ve skále vytesána jména celé dynastie loutkářů Meiznerů a Rumlů.  Proto se tato stěna Prachovny  nazývá "Skála loutkářů", dříve i jako "Skála komediantů". Neví se, jak vznikla tradice rýt jména projíždějících loutkářů do stěny před zámkem, ale zřejmě to bylo míněno jako vděčná památka na vrchnostenskou přízeň, která loutkářům dovolovala pořádat na zámku svá představení.

"Skála loutkářů" je označena velkým nápisem vedle rámu chybějícího obrazu. Stěna skalního bloku je "vylámána" jakoby se z ní těžily kvádry na stavbu silnice. Ale to zřejmě loutkářům nevadilo. Každé místečko na členité stěně nese obrázek (například je zastoupeno hojně komediantských bubnů) nebo rámeček se jménem a letopočtem loutkářovy návštěvy.

Majznerové jsou na skále zastoupeni několika pokračovateli rodinné loutkářské tradice - rytiny zahrnují Bohumila, Franze, Ladislava, až k Vilémovi Majznerovi, který působil  na semilské loutkové scéně. V Semilech je i hrob rodiny Majznerů.

V turistických průvodcích se běžně uvádí, že mezi loutkáři na Prachovně je zvěčněno i jméno známého animátora loutek Jiřího Trnky. Rytina by měla pocházet z doby, kdy se na zámku konalo setkání osobností  filmového umění. Nápisy na skále jsou ale tak "vybledlé" nebo zapadlé, že Trnkovo jméno viditelně k nalezení není.

Skála loutkářů stojí na území přírodní rezervace, takže se rytiny mohou prohlížet od silnice nebo z parkoviště. Zub času do nich zahlodal a hustý les je zastínil -  proto je výhodnější skálu od parkoviště vyfotografovat za dobrého světla se zoomem a prohlédnout si nápisy v klidu domova.

Drobná památka

Léty a povětřím opotřebovaná a  zaniklá turistická "obslužnost" nechala ve Skaláku drobné stopy, detaily zbylé po starých rozcestnících a dávno neplatném turistickém značení. Z časů   slávy sedmihorských lázní ponejvíce zbyly v balvanech u cest vyryté tenké opeřené šipky,  zarostlé mechem a nepatrně znatelné.

U pramene Kořenského je možné na cestě zakopnout o zbytek železné trubky, která tu zůstala po odříznutí informační tabule nebo ukazovatele. 

Jeden takový sloupek u pramene Kořenského v místě zvaném "Konec světa" kdysi stával. Tabulkou označoval výletníkům zapovězený přístup do oblasti Kapelníka, který byl vrchností striktně požadován před zřízením Angerovy turistické stezky.

Dnes je na tomto místě rovněž  instalována informační tabule s pěknými obrázky, u které se každý výletník jistě rád zastaví.

Hruboskalský značkovník

U Prachovny a "Skály loutkářů" se sbíhají všechny cesty, mířící ke stánkům s občerstvením před zámkem Hrubá Skála. Není to jen kvůli stánkům, i pamětihodnosti a zámek stojí za hojně barevnou cestovní křižovatku. K Prachovně přichází červené značení "Zlaté stezky Českého ráje", červeně označená cyklistická trasa 4078, dále žlutá značka z lázní Sedmihorky a modrá značka směřující odtud přes Vyskeř na hrad Kost.

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

Citát na rozloučenou:  " Není lehké tohle hraní. Je horko za kulisami i na jevišti, v sále je kouř a  dusno k zalknutí, ale lidé na vesnici nejsou tak rozmazleni a nikomu to celkem nevadí." - V.Štáflová, z knihy "Se zatajeným dechem"

Hlavní stránka