Na podzim odeznělý svátek Všech svatých přinesl otázku: kolik žen a mužů, kterým byla z pohledu římskokatolické církve svatost přiznána, mělo nebo má něco společného s Hruboskalskem? Bez rozmýšlení se jistě řekne - tak čtyři, nebo pět... Chyba lávky! Doba baroka, která se snažila přiblížit krajinu nebi a dotvářela ji drobnými zbožnými prvky,  nezapomněla ani na skalní město. Prosba o přímluvu světců je vesměs pískovcová, ztvárněná v sochách a reliéfech. Území v takové míře posvěcené symbolickou přítomností světců, jako je Hruboskalsko, se hned tak nenajde...

Důležité je dodat, že i když skulptury vypadají omšele, jedná se většinou o novodobé věrné kopie v příznivějším prostředí uložených originálů.

sv. Alois - jeho obrázek jako patrona druhého majitele panství z rodu Aehrenthalů býval za sklem ve výklenku v balvanu u zámku. Sv. Alois je zpodobňován s lilií, a je ochráncem mládeže a studenstva. Narodil se v r.1568 v hraběcí rodině Gonzagů u Mantovy v Horní Itálii. Původně měl být válečníkem, ale raději postoupil dědictví bratrovi a stal se jezuitou. Zemřel ve 23 letech, když pomáhal obětem moru a nakazil se. Korunu svatosti získal až v r. 1726. Sv. Alois má svátek 21.června, v obvyklý den letního slunovratu.

sv. Anežka - je ztvárněna v Kopicově galerii v královském oděvu, ale jako matka chránící všechny chudé a opuštěné má úsměv na rtech a sepjaté ruce.

sv. Anna - je vyobrazena v reliéfu pod sochou sv. Jiří u Kopicova statku tradičním způsobem, t.j. jako vychovatelka a učitelka Panny Marie. Její oblečení na první pohled připomíná oděv husitské ženy z filmu "Proti všem". Sv. Anna má svátek 26.července, a s tímto dnem se pojí pranostika "Svatá Anna - chladna z rána."

sv. Antonín z Padovy - nenápadná štíhlá usměvavá socha v koutě na vstupním nádvoří na Valdštejně, to je sv. Antoníček, který pomáhá uzdravovat a hledat ztracené věci. V oděvu františkána, s Ježíškem v náručí, s růžencem a  plechovou lilií - těžko hledat milejší podobiznu světce. Sv. Antonín ví, proč se usmívá - své příznivce nikdy nezklame! Původně tato socha stála v Turnově.

sv. Cyril a Metoděj - o slovanských věrozvěstech, soluňských bratrech, není třeba se rozepisovat, každý ví, proč je pátého července státní svátek. V přehlídce hruboskalských světců nemohou chybět, a skutečně jsou oba přítomni v Kopicově galerii. Cyril je ztvárněn jako mnich s evangeliem, Metoděj jako biskup s dvouramenným křížem a se "zlatým" křížkem na prsou.

sv. Felicula - je na reliéfu pod sochou sv. Jiří před Kopicovým statkem spolu se sv. Petronilou. Křesťanka a mučednice v prvním století. Pečovala o nemocnou sv. Petronilu, a když se Petronila odmítla provdat za vysokého římského úředníka, následovala ji do vězení. Po smrti Petronily trpěla ve vězení nedostatkem jídla a vody. Žalářníci ji nakonec zesláblou hodili do stoky, kde zemřela. Tato světice by mohla být patronkou věrných kamarádek!

sv. Florián - sochu na prvním mostě k zámku zhotovil kosmonoský sochař Jelínek v první polovině osmnáctého století. Florián, patron hasičů, pravou rukou polévá vodou ze štoudve hořící střechu kamenného domu, a v levé ruce přidržuje korouhev s "tlapatým" křížem. Oděv Floriánův, uniforma římského vojáka, je poněkud výstřední. Kdo ví, jak by dopadl v hodnocení Módní hlídky. Florián působil v římském vojsku a ve správě území dnešního Rakouska. Odmítl se podílet na pronásledování křesťanů, a když se pokusil několika souvěrcům umožnit útěk z vězení, byl potrestán utopením v řece. Protože byl usmrcen vodou, stal se sv. Florián patronem hasičů a ochráncem domů před požárem. Svátek má 4.května a traduje se, že "může mít i sněhovou čepici". Tento Florián je vyjímečný tím, že se při hašení domu usmívá, což nebývá u jeho soch zvykem.

sv. Genovefa - podle obrázku sv. Genovefy u cesty z Podháje k Čertově ruce, umístěného tam v čase rozkvětu sedmihorských lázní, byla pojmenována skalní věž s uměle dotvořenou jeskyní. Může se ale jednat i o Jenovefu Brabantskou, lidovou světici, která se po falešném nařčení skrývala v jeskyni a živila se mlékem laně.

sv. Hubert - jeho obraz je v kapličce v lesích na Radeči, a jedná se o lovecký výjev, neboť je patronem myslivců a střelců. Žil v sedmém století ve Francii a po setkání s jelenem, mezi jehož parohy uviděl kříž, došel k poznání, že lovení zvěře pro zábavu a rozpustilé šlechtické radovánky nejsou v životě všechno. Je mu připisován citát: "Pokud žijeme, jsou nám dveře milosrdenství otevřeny. Ti, kdo si je nezvolí, budou muset projít branou zavržení. - Uvaž tedy čím jsi byl, co jsi a čím za krátko budeš! Svá provinění naprav pokáním a smiř se s Bohem!"

Ivan Poustevník - jeho socha sídlí na mostě k Valdštejnu skromně jako pravý poustevník. Ivan je schoulený do pláště s kapucí, jakoby se styděl za svůj oděv mezi tak skvěle oděnými světci, a možná i za svůj původ - nebyl totiž, vzhledem k nespolehlivým zdrojům o jeho osobě, ani blahořečen. Ale jeho popularita v Čechách je natolik velká, že mezi českými patrony nemůže chybět. Ivanova postava na sebe poutá pozornost, doprovází ho laň, jejímž mlékem se podobně jako Jenovefa Brabantská v lese živil, potom je zajímavá baňka na vodu, kterou má u pasu, a samozřejmě i pořádná hůl po ruce. O Ivanovi Poustevníkovi se dá hodně zjistit ve Sv. Janu pod Skalou, kde požívá nejvíce úcty. Ivan žil v devátém století, a v kalendáři je mu věnován den 25.červen.

sv. Jan Křtitel - všeobecně nejznámější hruboskalský světec, díky Karlu Hynku Máchovi, jehož tvář je na obraze Jana Křtitele v kapličce na Valdštejně. Kaplička byla zřízena ještě za Valdštejnů, ale obraz nechali namalovat až Aehrenthalové - Jan Baptista bylo v tomto rodě časté jméno. Proto možná Jan Křtitel odpočívá na obraze obklopen čistě hruboskalskými atributy, t.j. kapradím, roklinatým rostlinstvem, pískovcem a deštěm.

Další vyobrazení Jana Křtitele je na kazatelně v kostele sv. Josefa u zámku. Tady světec zdvihá ruku ve varovném gestu. Doprovází ho beránek, a na kříži, o který se postava Jana Křtitele opírá, nese nápis Ecce agnus Dei, což znamená Hle, beránek boží. Zajímavé je, že tvář světce z kazatelny v hruboskalském kostele je dosti podobná, skoro až okopírovaná, tváři K.H.Máchy z kapličky na Valdštejně. Tento obraz je záhadný tím, že ve skupině čtyř evangelistů byl Janem Křtitelem nahrazen Jan Evangelista, kterému by toto místo právem patřilo. Kazatelna pochází z doby, kdy na Hrubé Skále hospodařili Aehrenthalové, a tak byl Jan Evangelista poněkud necitlivě nahrazen jejich patronem, Janem Baptistou. Zajímavé je, že to bylo právě s podobou z valdštejnské kaple.

sv. Jan Nepomucký - typicky česká krajina se bez jeho  zpodobnění neobejde. Zvláště tady, kde Valdštejnové v 18.století zřídili u svého "rodného" hradu Janovo vyhlášené poutní místo s jemu zasvěcenou kaplí a poutními cestami, lemovanými soškami a obrázky v místech zastávek. Tento český světec je vzýván proti nebezpečí vody. Na Hruboskalsku, díky poutním cestám, provází turisty prakticky všude:

Doubravice: socha má příslušné atributy svatého Jana - pětici hvězd kolem hlavy a palmu vítězství. Pravá ruka objímá obrázek Panny Marie s Ježíškem.

Balvan u zámku: v zatáčce před parkovištěm na Hrubé Skále je sice nyní ve výklenku za sklem novodobá soška Panny Marie, ale původně byl výklenek určen sv.Janu Nepomuckému. Bez váhaní se to dá určit podle dvou andělíčků, kteří kolem výklenku poletují - jeden si klade prstíček na ústa na znamení mlčenlivosti a druhý ukazuje do výklenku a nese zámek, který znamená totéž, ale v lidové podobě. Není pochyb, že tady byla zastávka pro poutníky z Hrubé Skály na Valdštejn.

Radeč: - s pěti hvězdami kolem hlavy je malá soška sv. Jana Nepomuckého ve výklenku pod stříškou kapličky, která je sv. Janovi zasvěcená. Sv. Jan sice nemá s lesy nic společného, ale bývala tu zastávka pro procesí z Hrubé Skály (chodívalo se cestou přes Jehelné ucho)

Rozcestí u Kavčin - na rozcestí u modré značky bývala na stromě zavěšena skřínka s prý "neumělou" soškou sv. Jana. Zřejmě se jednalo o další zastavení na poutní cestě.

Valdštejn: - kaple sv. Jana Nepomuckého byla postavena na popud Františka Josefa z Valdštejna v r. 1728 jako poutní místo, a jako takové bylo oblíbené. S kaplí se pojí neštěstí s dobrým koncem - při slavnostním svěcení se zřítila přetížená oratoř i s vrchností, ale nikomu se nic jako zázrakem nestalo. Pěkně barevná socha patrona kostela je na oltáři, ale místo pětice hvězd má tento Jan kolem hlavy zlaté paprsky. Biret, bez kterého se žádná světcova socha neobejde, drží v ruce.

Socha sv. Jana Nepomuckého nechybí ani na prvním mostě, kde rozevláté baroko dává světci ten správný pohyb - světec snímá biret, čímž vyniká pětice hvězd kolem hlavy (podle legendy zářily z hlubin Vltavy, když bylo utopené tělo Jana z Nepomuku nalezeno) a v druhé ruce pozvedá kříž.

sv. Jiří - právem obdivovanou sochu u Kopicova statku nechal jeden z majitelů usedlosti v r. 1806 zhotovit u sochaře Chládka ml. na počest svému patronovi. Později byly při opravě sochy přidány reliéfy. Sv. Jiří byl zván Drakobijce pro svůj boj s pohanstvím, byl umučen za vlády císaře Diokleciána v r. 305. Scéna před Kopicovým statkem odpovídá známé legendě o sv. Jiřím, totiž že zabil draka aby zachránil princeznu (přeneseně se drakem rozumí pohanství, princeznou se rozumí duše). Drak plazící se pod rytířovým koněm je dosti obludný, pod jeho tlapami je vidět omdlelou princeznu. Sv. Jiří se na výpravu za drakem oblékl podobně jako sv. Florián od zámku, jen přidal kryt na hruď. Rytíř pobaveně hledí dolů na draka, a s jemným úsměvem rtů zdobených knírkem se chystá vetknout kopí do obludného chřtánu. Sv. Jiří je patron rytířů, skautů, pocestných, rolníků a dalších, má svátek 24.4. s pranostikou "Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři". Originál sochy je v turnovském muzeu.

 sv. Josef - je mezi hruboskalskými světci ten nejvýznamnější - má vlastní kostel hned u zámku. Kostel byl sv. Josefovi zasvěcen v r. 1812,  a na oltáři je i jeho socha. Jméno Josef bylo mezi Valdštejny, kterým zámek střídavě patříval od počátku jeho historie, dosti oblíbené, byl  jejich patronem. Druhý sv. Josef je na Valdštejně na mostě, kde halí do pláště sebe i Ježíška, kterého skrývá v náručí. Zvláštní na této druhé soše je, že Josefova tvář je mladistvého zjevu, což u jeho zpodobnění nebývá zvykem.

sv. Ludmila - její socha je na mostě k Valdštejnu jako první vlevo. Kněžna, pocházející z rodu knížat sídlících na místě dnešního Mělníka a babička sv. Václava, zde stojí ve skvostném oděvu, podobném tomu, který má na Václavském náměstí v Praze. Za povšimnutí stojí bohatá výšivka jejího roucha. Světice pohybem ruky zdůrazňuje šál, jímž byla na v noci 15.září na svém hradisku Tetíně zardoušena. Možná to bylo na popud její snachy, kněžny Drahomíry, možná se proti Ludmile spikli pohanští velmožové.

sv. Luitgarda - vytvoření kopie pískovcového sousoší znázorňujícího vidění sv. Luitgardy bylo největším životním dílem hruboskalského akademického sochaře Jiřího Nováka. Dva roky trvalo zhotovení kopie, a potom se celé nové sousoší muselo přestěhovat z Hrubé Skály na Karlův most. Původní dílo Matyáše Brauna z roku 1710, považované za nejcennější sochařské dílo na Karlově mostě, bylo přestěhováno do bezpečí lapidária. Luitgarda je belgická světice a ochránkyně nevidomých. Svátek má 16.června.

sv. Lukáš - byl jedním ze čtyř evangelistů. Jeho obraz (postava má v ruce knihu) je na kazatelně v kostele sv.Josefa u zámku. Na obraze leží u nohou světce býk, který má připomínat začátek Lukášova evangelia. Lukáš byl lékař, pocházel snad ze Syrie, ale s Ježíšem se osobně nesetkal. Zemřel v pokročilém věku. Císař Karel IV. získal jeho lebku pro svatovítský chrám, a tam je také každoročně o světcově svátku 18.října slavnostně vystavena. Sv.Lukáš je hlavně patronem lékařů, spisovatelů a umělců.

sv. Marek - další autor evangelia z kazatelny v kostele sv. Josefa. Je vyobrazen podobně jako sv. Lukáš s knihou v ruce. Doprovází ho lev, protože jeho evangelium začíná popisem začátku působení sv. Jana Křtitele na poušti. Světec má svátek 25.dubna, a je vzýván jako přímluvce za dobrou úrodu a dobré počasí.

sv. Markéta - původně socha na vstupním mostu k Valdštejnu, později přemístěna na vnitřní mostek, vedoucí k bývalé restauraci. Byla to patronka hraběnky Marie Markéty z Valdštejna, nejspíš proto je zpodobněna v krásném rozevlátém oblečení s čelenkou na upravených kadeřích. Pod její nohou se svíjí obludný drak, který znázorňuje symbolického nepřítele. Markéta žila ve třetím století, a podobně jako sv. Petronila odmítla pohanského vladaře. Byla popravena mečem.  Sv. Markéta má svátek 13.července., a s tímto dnem se pojí více pranostik.

sv. Marie Magdalena - postava z evangelií, je jednou ze čtyř světic na podstavci pod sochou sv. Jiří u Kopicova statku. Svátek má 22.července, a je patronkou především studentů, zahradníků a dalších řemesel.

sv. Matouš  - je zachycen na kazatelně v kostele sv.Josefa v pilné práci. Z výběrčího poplatků v městě Kafarnau se stal apoštol, který jako očitý svědek napsal první evangelium. Podle něj natočil v r.1964 italský režisér Paolo Pasolini, marxista a odpůrce církve, těžko překonatelný film "Evangelium sv. Matouše", kde v roli Marie nechal vystupovat svou matku. Sv. Matouš dlouho působil v Africe, byl tam i zabit, a je pohřben v Salermu. Svátek má 21.září, a je patronem celníků, bankovních a finančních úředníků.

sv. Otýlie - původně socha na vstupním mostu k Valdštejnu, později přemístěna na vnitřní mostek, vedoucí k bývalé restauraci. Sv. Otýlie žila v osmém století a část jejích ostatků získal císař Karel IV.

sv. Petr a Pavel - sochy obou světců se nacházejí na oltáři v kostele sv.Josefa u zámku. Oltář je z konce 19. století a je dílem řezbářů Bušků ze Sychrova. Oba světci bývají spojováni proto, že zemřeli ve stejný den - jejich svátek je 29.červen. Atributy v rukách světců připomínají jejich životní poslání,  Pavel drží dlouhý meč a kníhu, Petr se opírá o tzv. papežský kříž a svírá klíč "od nebe".

sv. Petronila - žila v prvním století. Z nemoci ji uzdravil sám sv. Petr, možná proto bývá někdy označována jako jeho dcera. Petronila odmítla vysoce postaveného nápadníka a byla uvržena do vězení. Hladověla a modlila se, aby zemřela a nemusela se provdat za pohana. Se sv. Feliculou zdobí její obraz podstavec pod sochou sv. Jiří u Kopicova statku. Obě světice na krásném reliéfu drží v rukách knihy, Petronila je logicky dívka v bohatěji vyvedených  šatech. O sv. Petronile pojednává rozkošná báseň Jana Nerudy "Balada májová", v níž dívka prosí sv. Petronilu o ženicha. Petronila má svátek 31.května a je patronka poutníků a cestovatelů v horách.

sv. Prokop - nejčastěji zmiňovaný světec v souvislosti s Hruboskalskem. Jen málokterý návštěvník chvíli nepostojí u jeho sochy v puklině Řetězové věže u Dračích skal (původně Prokopova skála). Zajímaví jsou démonci útočící se stěn, a také to, že mladistvě vypadajícímu světci byla už podvakrát  uražena ruka držící kříž. Sv. Prokop je patronem horníků, a umístění jeho sochy do skalní pukliny v r.1735 souviselo s neštěstím při prorážení skály pro silnici do Sedmihorek. Sv. Prokop má vlastní hruboskalskou legendu, pojednávající o orbě s čertem, který opřel zkrvavenou dlaň o skálu, pojmenovanou podle toho Čertova ruka.

Podruhé je sv. Prokop už jako starší a zkušený muž zastoupen na valdštejnském mostě, kde i drak oproti tomu z Dračích skal už vyrostl, je silnější a strašidelnější, a i světec se s ním zápasí mnohem razantněji.

sv. Václav - byl prvním reliéfem, který Vojtěch Kopic vtesal do skalní stěny pod svým statkem. Bylo to v roce 1940, takže tento skutek mohl mít i nepříjemnou dohru.

Na Valdštejně můžeme tohoto českého knížete najít jako krásnou barokní sochu kosmonoského Jelínka, v nádherném oděvu, který by jistě Módní hlídka pochválila (až na ten límec). Kníže tady třímá praporec a opírá se o štít, na němž je svatováclavská orlice. Zarážející je, že kamenosochař zpodobnil knížete jako staršího muže s plnovousem, když víme, že v době  zavraždění  nebylo Václavovi ani třicet let.

sv. Vavřinec - sdílí spolu se sv.Floriánem první most k zámku. Autorem sochy je kosmonoský Jelínek, a podobně jako u sv. Floriána není problém na oděvu světce najít tzv. tlapatý kříž. Sv. Vavřinec se opírá o rošt, na němž byl na příkaz císaře Valeriána v Římě umučen (r.258). Sv. Vavřinec byl jáhen, proto je i jeho socha oblečena do jáhenského oděvu zvaného dalmatika. Pod poodhrnutou dalmatikou vykukuje další tlapatý kříž. Skoro to vypadá, jakoby seskupení tlapatých křížů na této soše mělo nějaký skrytý význam.

sv. Vít - má sice katedrálu v Praze, ale ani na mostě u Valdštejna nechybí socha tohoto pro české země  významného patrona. Žil na přelomu třetího století. Protože byl pro neochvějnost ve víře  umučen ve věku asi 12 let, má i jeho skulptura podobu hocha s bujnými kadeřemi, a s atributy, které mu náleží - t.j. s knihou, kohoutem a palmou vítězství. Sv. Vít byl syn velmože, a sochař, kosmonoský Jelínek, ho tedy bohatě oblékl. Jako u jiných Jelínkových světců, má i sv.Vít na Valdštejně na nohou zvláštní druh punčochově podkasané obuvi.  Sv. Vít má svátek 15.června, a do prostředí skalního města se hodí velice dobře - je totiž kromě jiného i ochránce před bleskem.

sv. Vojtěch - "Když lásky nemáš, nic nemáš" hlásá ze stěny  nápis u ruky patrona Vojtěcha Kopice, autora skalních reliéfů. Ten svého osobního světce pečlivě a krásně vtesal do své galerie v roce 1972. Kamenný Vojtěch se usmívá, je oblečen do nádherného pláště, obklopen zděnou klenbou, dozdobenou ptáčky, lipovými lístky a kytičkami. Sv. Vojtěch žil na konci prvního století, pocházel z rodu Slavníkovců, a stal se druhým českým biskupem (nebylo mu ani třicet let). Pohanské poměry v českých zemích nebyly příznivé pro hlásání Vojtěchových přísnějších mravních požadavků, a Češi svého biskupa odmítli. Vojtěch opustil zemi a zemřel mučednickou smrtí ve svých 41 letech. Svátek má tento světec 23.dubna.

Druhý sv. Vojtěch je na mostě na Valdštejně, ale tentokrát v  dramatičtější podobě. Zahalen v teplý plášť, s evangeliem a pádlem (kterým byl zavražděn, když nevědomky připlul na člunu do posvátného pohanského háje), a se zvláštním varovným výrazem v barokní tváři. Co asi chce tento Vojtěch turistům, kteří pod ním procházejí po mostě navštívit zbytky hradu, sdělit?

sv. Walburga - postava na Valdštejně před bývalou restaurací - je zahalena od hlavy k patě do řádového roucha, a na knize s evangeliem drží nádobku, obsahující zázračný lék. Sv. Walburga žila v osmém století a byla abatyší kláštera v Heidenheimu. Je  ochránkyní domácích zvířat, hlavně psů, a pomocnicí v nemocech. Má svátek 25.února. Mezi sochami světců na Valdštejně se sv.Walburga ocitla z vděčnosti - její lék, který se z Eichstadtu, kde je Walburga pohřbena, rozesílá do celého světa a je údajně léčivý dodnes, paní hraběnce pomáhal v nemoci. Lék je známý pod názvem Valburžin olej, a získat ho a užívat je dosti složité.

ZIMNÍK

Svět podléhá sebeklamu

Počasí má na seznamu

Smečky čertů ženit

Lesní potok hlavu sklání

Mráz dnes nemá slitování

Všechno na led změní

Stromy stojí jako skály

Pravdy dávno zastaraly

Čas je hořké věno

Větve dusí hustá smola

Do nebe se nedovoláš

Mají obsazeno

Nocí létá sněžná sova

Nemáme kam hlavu schovat

Špičky prstů mrazí

Les se upnul do zimníku

Na nebeském záznamníku

Jsou jen prošlé vzkazy

Vlastimila Hlavatá

ze sbírky "Svátek větroplachů"

Jarní magie

u Kopicova statku

Pískovcová skulptura sv. Jiří před vraty Kopicova statku je známá hruboskalská barokní památka, která nechybí v žádném turistickém průvodci. Informace o ní jsou známy: před statek ji svému patronovi postavil Jiří Jiroš v r.1806, jedná se zřejmě o dílo Jana Chládka ml. z Turnova. V roce 1884 nechal další majitel statku František Jiroš se svojí ženou Petronilou zhotovit u tatobitského  Josefa Zemana  podstavec, zdobený čtyřmi reliéfy. Jedná se o výjev z Getsemanské zahrady, dále o sv. Annu, matku Panny Marie, Marii Magdalenu a dvojici římských světic Petronily a Feliculy. Petronila byla jistě vybrána jako patronka hospodyně, ale na druhé straně chybí sv. František jako patron hospodáře. Podle jakého klíče tedy byly vybírány  nesourodé výjevy a postavy pro reliéfy?

Existují dvě hlediska, která spojují čtyři reliéfy a sošku nad nimi, a tím je jarní období a vztah k zahradničení a rolničení. Seřazeny podle pozice v jarním období vypadají reliéfy a socha takhle:

Kristus v zahradě Getsemanské

Velikonoce, březen, duben

- zahrada

sv. Jiří

svátek 24.dubna

- patron rolníků

sv. Petronila

svátek 31.května

sv. Felicula

svátek 13.června

sv. Marie Magdalena

svátek 22. července

- patronka zahradníků

sv. Anna

svátek 26.července

- pastýřka, patronka čeledínů

Podle tohoto přehledu je barokní památka před Kopicovým statkem do země vetknutou prosbou o dobrou úrodu - od začátku jara o Velikonocích jeden za druhým  orodují světci na reliéfech za  rodinu na statku a požehnanou úrodu, přes senoseč až do sklizně obilí na konci července. Sice to mohlo být úplně jinak, seskupení jarních světců je nejspíš náhoda, ale kdo ví?

Hruboskalský značkovník

Tak půvabnou šipku zvoucí k prohlídce Kopicovy skalní galerie není možné přehlédnout a bez povšimnutí minout. Podobných pěkných originálních směrovek je u pěšin vedoucí galerií povícero.

Citát na rozloučenou:  Kolem balvanu u parkoviště na Hrubé Skále prochází mladá žena s holčičkou, kterou zaujala soška Panny Marie s Ježíškem ve výklenku. Holčička se ptá: "Kdo je ta paní s miminkem?" Maminka odpovídá: "Jak to mám vědět? Asi nějaká bohyně."

Hlavní stránka