Březen

 

 2014

 

 

Hlavní stránka

 

 


 

 

 


Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

Citát na uvítanou:

"Milý Rudo! Dnes jsem vyrobil 8 snímků, některé jsou cenné,

 ježto jsou fotografované ze zakázaných míst. Dopomohl mi hajný,

s kterým jsem se cestou bavil. Přenocuji v pensionátu. Zítra do Jičína!

Pražáků je zde spousta, za to turistů málo."

              - text na pohlednici sedmihorských lázní z roku 1910

Zaniklá sláva Konce světa

 

Nejhorší je, když vlastníte pískovcové skalní město, a chodějí vám tam lidi. To se stalo Aehrenthalům, když sedmihorské lázně rozšířily klientelu z hloučku šlechtických přátel na sice zámožnou, ale dosti širokou veřejnost, a lázně se tak staly lidnatými, hlučnými a turisticky rozpínavými. Od rozpínavosti výletníků byl uchráněn střed skalního města nekompromisním ukončením vycházek u pramene "Vilém-Vojtěchova" (dnes Kořenského), neboli u "brány do skalního města". Tomuto místu za pramenem na odbočce cesty zvané "Klevetnice" se příhodně říkalo "Konec světa", a bylo to místo populární snad právě proto, že kdo učinil krok do nepřístupné dobře hlídané oblasti mohl "přepadnout" do nesmlouvavého postihu jako přes okraj Země. Zákaz vstupu byl veřejnosti oznámen cedulí na dřevěném kůlu. Na ceduli stálo česky a německy "Zapovězená cesta pod pokutou 5 Kč". Odtud se museli lázeňští hosté vracet do lázní "Pramennou cestou", nebo mohli vyjít vlevo po staré cestě zvané "Klevetnice" vzhůru na hlavní hřeben k Arboretu. Dnes je tato strmá historická spojnice "Konce světa" a Arboreta neprůchodná a zarostlá, v časech dešťů dokonce nebezpečná. Původně byla po ní chůze v nejhorších místech ulehčena pomocí schodů vytesaných do pískovce na dně rokle. Schody dávno zmizely pod splavenou hlínou a pískem.

Možná právě pocit zakázaného ovoce přinesl "Konci světa" oblibu návštěvníků. Podobně jako místo "U obrázku", i pohledy z tohoto místa se objevovaly na vícero pohlednicích. Dokonce spolek "Adamitů" se tady nechal zvěčnit na své zdravotní vycházce v prostěradlech, jak ukazuje známá fotografie z lázní. Označení "Konec světa" zaniklo současně s otevřením Angrovy stezky v roce 1927, která zrušila zákaz vstupu za hranice cedule a otevřela přírodní krásy skalního města pro všechny.

 

Dámy z lázní ve vycházkových toaletách s nezbytnými slunečníky pózují přesně na hranici zapovězené oblasti, přímo pod cedulí. Za nimi pokračuje sice pohodlná, ale zakázaná cesta do skalního města. Pohlednice pochází z papírnictvi Václava Baumrta, Turnov. V létě roku 1906 byla poslána s německy psaným pozdravem baronce Marii Gagerové do Horních Rakous.

 

Půvabná pohlednice s žertovně znějícím textem "Konec světa v Českém ráji" zachycuje skalní město (uprostřed masív Cikán) z výše položeného úseku cesty "Klevetnice". Pohlednice vyšla nákladem Turistické poptavárny v Turnově a byla odeslána 4.6.1911 z lázeňské pošty v Sedmihorkách s mnoha pozdravy z výletu po Českém ráji.

 

Další pohlednice s obrázkem "Konce světa" včetně cedule z papírnictví Václava Baumrta v Turnově. Je to pozdrav z výletu poslaný dne 3.8.1913 milé tetičce do Prahy. Pohlednice pochází ze sbírky sběratele Aloise Pajera.

 

Ještě jedna pohlednice Václava Baumrta z Turnova, s datem 27.7.1925. Obrázek zachycuje Taktovku dva roky předtím, než pod ní byla vybudována Angrova stezka. Tentokrát je obrázek pořízen za zapovězující cedulí.

 

"Konec světa" v dnešní podobě na modré značce za pramenem Kořenského. Zleva se připojuje zrušená cesta "Klevetnice". Až se někdy bude kácet ve svahu, obnoví se i původní velice působivá klasická vyhlídka na skalní město, známá ze starých pohlednic.

 

 

Drobnosti z "Klevetnice"

 

Od "Konce světa" vedla vzhůru na hlavní hřeben stará spojnice, cesta zvaná "Klevetnice". Nahoru i dolů se muselo jít mezi skalisky a svahy pomalu a opatrně, asi proto získala své jméno, že bylo dost času při opatrné chůzi klevetit. O častém využívání cesty svědčí balvan hned na jejím začátku u pramene, za zatáčkou.

 

 

Díky prohnuté stěnce se na něm zachovaly stopy po rytinách z poloviny 19. století. Je to hlavně "F.Š." s letopočtem 1865 v  krasopisném provedení. Jelikož víme, že pečlivé provedení rytin v sobě nosívá důležitý význam, i tato rytina ukazuje na památku po významném návštěvníkovi lázní.

 

 

Balvan sám by mohl být nazván "srdcovým" protože nese dvě vyrytá srdce, jedno je více zřetelné z r. 1929. Bohužel nejstarší rytiny i přes ochranu převislé stěnky jsou čitelné jen zlomkovitě. Ale alespoň víme, že před stopadesáti lety tam byly, a nebylo jich málo!

 


 

 

Hruboskalský značkovník

 

Známý "dětský" balvan v Dračích skalách pomohl turistům v orientaci na nově značené modré trase pod zámkem Hrubá Skála. Na jeho hřbetě byl vyznačen směr dvou značek, které sem přicházejí od Myší díry. Modrá pokračuje do Doubravice a na vlakovou stanici, zelená míří do lázní, a potom vede rovněž na vlak. Kterou si tedy u dětské skalky v Dračích skalách vybereme? Přece tu co nás vezme kolem stánku s občerstvením!

 

 


 

 

Citát na rozloučenou:  "Z ostrohu toho (vyhlídka u Lvíčka, pozn.) vine se úžlabinou a mladým smrčím krkolomná cesta roklí až do samého lůna skalního města, není ji však pro její nebezpečnost radno voliti a jest zakázána. Též musíme varovati před chatrnými a nedostatečnými zábradlími, většinou ze spuchřelého dřeva, jež postavena jsou nad některými roklemi." - Kőrbrův ilustrovaný průvodce, 1909

 

Hlavní stránka