Čarodějnice na skále

Mezi Adamovým ložem a Arboretem lemují asfaltovou spojnici s červenou turistickou značkou skalky zajímavé, i když nevysoké a na první pohled nenápadné.Horolezecký průvodce o tomto koutě mlčí. Ale my se budeme kolem dívat, i když  nenápadný terén svádí spíše ke společenské konverzaci, než k obdivu přírodních krás.

Minule se povídalo o Rozlámané skále, teď se mrkneme ještě na jednu zajímavost na skalce nad ní.

Blíží se čas čarodějnic, noc na prvního května, podle staré tradice noc filipojakubská. Netřeba připomínat, že to je čas planoucích hranic a nádherného opojení jarem a alkoholem. Jak to vypadá v temném a tajuplném Skaláku, když o filipojakubské noci planou v okolních vesnicích ohně? Raději tam nechoďte. Rozcuchané a rozdrásané čarodějky krouží nad lesem, spouštějí se plnou rychlostí do roklin a bravurně vybírají zatáčky podle skalních stěn. Cíl - Čertova ruka. Bohužel, jedna z čarodějnic to kdysi nevybrala, možná to způsobil nějaký ten kouzelný lihový nápoj, a naprala to bokem rovnou do skalní stěnky. Podle místa nehody se zřejmě jednalo o čarodějnicí, přilétající směrem od Čertoryj.

Na skále je patrné "rozmáznuté" tělo čarodějnice v okamžiku, kdy na koštěti vybírala zatáčku. Hlava a trup jsou poněkud vmáčknuté do spáry, takže nepříliš znatelné, ale nohy letkyně jsou zřetelné dobře. Na poloze nohou a v jejich napnutí vidíme, jak se čarodějnice snažila zatáčku ze všech sil vybrat, což se jí nepovedlo.

Hloubavý návštěvník by po prozkoumání polohy letkyně ještě uvážil, zda ji do skalní stěny některá kolegyně nepostrčila, záměrně nebo nešťastnou náhodou. To se ale už nedozvíme.

Zbytky čarodějnice vrostly do pískovce a proměnily se v mech. Až  půjdete kolem, pro všechny případy si odpusťte hlášky typu "nazdar, čarodějnice" nebo "hele, slez s tý skály"! Co vy  víte, co se může stát, až kolem Skaláku budou plát ohně a nastane noc létajících démonek?

 Příběh ztracené panenky

Před dvěma lety, na přelomu dubna a května, v tom tajuplném  čase planoucích hranic, objevila se pod schody u Myší díry ztracená panenka.

Na tom není nic divného, bylo slunečné jarní počasí, skalní město bylo přecpané rodinami s kočárky a dětmi, a nepozorná holčička panenku ztratila nebo snad pohodila.

Dobrá duše panenku zvedla a umístila ji do trhliny poblíž, aby případný deštík  loutce nesmáčel šaty. Panenka tam čekala, až se holčička pro ni vrátí nebo až se jí ujme nová majitelka. Zřejmě k tomu došlo, protože za pár dní panenka zmizela.

Tady by mohl cituplný příběh skončit. Pokud budeme s takovým dějem souhlasit! Ale v magické krajině, kterou Hruboskalsko jistě je, se příběh ztracené panenky mohl odehrát docela jinak...

Nejdříve si odpovězme na následující otázky:

- cožpak by ztráta tak velké barevné hračky mohla projít bez povšimnutí? Ani rodiče, ani turisté, vycházející z Myší díry, by si toho nevšimli?

- v obchodech jsou podobné panenky oblečené v moderních šatičkách, aby byly přizpůsobeny svým majitelkám. Proč tahle panenka má na sobě šatičky a účes odpovídající období kolem roku 1870?

- proč jsou šatičky ozdobeny pentličkami v barvách zelené a červené, jejichž kombinace svádí vzpomenout si na magii Vánoc?

- kdo nebo co se mohlo proměnit v panenku v čase kouzelné filipojakubské noci?

- neztratila onu panenku infantilní čarodějnice, poletující nad Skalákem v temnotě tajuplného svátku? Nebo snad sama čarodějnická holčička?

Připadají vám tyto úvahy přinejmenším pošetilé? Tak se pozorně podívejte do plastikové tvářičky ztracené panenky. Takhle se má tvářit roztomilá hračka, hledající novou lidskou kamarádku? Kde se vzal ten hrozivý výraz, pobaveně shlížející na procházející turisty, když jim kyne ručkou?

Poslední otázka: viděli jste některý z amerických hororových filmů o strašidelných panenkách?  O panenkách, do nichž se převtělily zlé bytosti, aby mohly škodit hodným dětem? Říká vám něco jméno Chucky? Přesně o tom je řeč. Jestli tedy panenku, ztracenou před dvěma lety pod Myší dírou máte doma, striktně jí přikažte: třicátého dubna ani na krok z domu!

Vzhůru na Valdštejn!

 Jaro je s Valdštejnem dokonale spojeno. Tradice Karla Hynka Máchy, svatojanské poutě, rozkvetlý Český ráj vůkol ... Na jaře je navíc možné si nerušeně prohlédnout hradní zdi v celé kráse, dřív než se schovají pod koruny stromů.

Hruboskalský značkovník

Důmyslně zachráněná cykloznačka je k nalezení v Karlovicích.

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

Pejskové ve Skaláku

Tenhle pejsek se tak bál na vyhlídce, že ho musela panička vzít do náruče. Na skalní velikány pohlížel potom spokojeně přes její rameno.

Sasanka zvaná hajní

Ještě dřív než se duby zahalí listím a půda pod nimi padne do stínu, kde se vezmou tu se vezmou, kolem lázní a campingu se rozloží nadýchané zelené koberečky zdobené bílými hvězdičkami. Když k tomu dojde, jaro zvítězilo a zima se schovala do Krkonoš, odkud na sebe upozorňuje běloučkým sněhem na obzoru za Kozákovem. Bílé sasanky ve Skaláku, bílý sníh v Krkonoších, viditelný z Janovy vyhlídky, tak nějak vypadá hruboskalské jaro!

Citát na rozloučenou: "Vezměte s sebou své partnery a děti a přijeďte se k nám na zámek bát! V ceně pobytu je na první večer pálení ohňů a čarodějnic. Kromě čarodějnic si můžete opéct i buřty." - nabídka hotelu Hrubá Skála

Hlavní stránka