Duben

 2012

 

 

 

 

 

Hlavní stránka

 

 

 


 

 


Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

Citát na uvítanou:

"Rozevřely se pomalu a lehce,

popraskaly poslední kukly,

ale nevzlétli motýlí krasavci -

jen strom plný kočiček

a první včela bzučící,

že paprsek slunce Zimě odzvonil..."  - Baronka, 1977

Záhada pěti hradů

Dnešní hlavní hrdina je nenápadný, nikdo si ho nevšímá,  na fotografiích se krčí v pozadí, většinu dne je ve stínu. Je to dva kilometry dlouhý lesnatý kopcovitý hřeben vystouplý nad hruboskalským skalním městem, dosahuje nadmořské výšky přibližně kolem 400 m, a jestliže Kapelník je srdcem skalního města, je tento hřeben jeho páteří i hrudním košem zároveň. Nahoře po hřebenu vede silnička pro kočáry, kterou dali před více než stopadesáti lety zbudovat Aehrenthalové, a červená turistická značka - Zlatá stezka Českého ráje. Brouzdají  tam tisíce výletníků a prohánějí se stovky cyklistů.  Rozhlížejí se po vyhlídkách, kochají se rozmanitými přírodními scenériemi, ale nenapadne je podívat se pod nohy a uvědomit si, po čem chodí. Tento dlouhý skalami podpíraný útvar, dříve nazývaný "Horský hřeben", by mohl být jednou z největších českorájovských záhad - třeba i větší než je jeskyně pod Troskami, a to je co říct. Kdyby chtěl.

V turistických průvodcích se nabízejí k pozornosti čtyři hruboskalské hrady a hrádky. Nejvýznamnější je zámek Hrubá Skála, stojící na místě bývalého hradu, dále Valdštejn, upravený na poutní místo, Kavčiny - údajně strážní hrádek k Valdštejnu, potom zbytky hrádku na Čertově ruce, a nedávno přibyly do povědomí turistické veřejnosti i stopy po pátém hrádku u Radeče. Všech těchto pět hradů má jedno společné - temný a tajemný původ. Písemně prokázanou historii hruboskalských hradů začíná Valdštejn, založený Markvartici ve třináctém století, Hrubá Skála se jako hrad do seznamu připojuje ve století čtrnáctém, hrádky Kavčiny a Radeč rovněž někdy v té době, a  stopy opevněného sídla na Čertově ruce pocházejí od nepaměti.

Všechny hruboskalské hrady jsou jako perličky ve šňůře postaveny do kruhu. A co je uprostřed toho kruhu, kromě velkého otazníku? Horský hřeben! V tom smyslu se můžeme opřít o spekulativní poznatek, že hlavní nositel hruboskalské pravěké historie není kultovní Čertova ruka nebo nejstarší hrad Českého ráje Valdštejn, případně hrad Skála, předchůdce dnešní Hrubé Skály pod nímž se odehrálo pobití Sasíků, ale trasa současné červené turistické značky.

Stačil by dlouhý kůlový plot kolem dokola hřebene, a na Horském hřebeni mohlo stát nedobytné pohanské hradiště, podporované  pěti nebo více dřevěnými pevnůstkami na solitérních skalách nebo ostrozích, Od severu to jistila Jizera, od jihu to nebylo potřeba - tam by tažení cizích nájezdníků zvládlo opevnění pod Troskami a restaurace na Vidláku.

Jakkoli zní  teorie o pěti hradech postavených do kruhu kolem Horského hřebene bláznivě, je dosti zvláštní, že se všech pět hruboskalských hradů bez rozdílu vždycky tyčí nad přístupem na Horský hřeben, a sice přístupem bez skal a příliš příkrých srázů pohodlně dosažitelným koňmo nebo vozy. Přístupů splňujících tuto podmínku je na vrchol Horského hřebene z údolí nebo rokle  zajímavou shodou okolností právě pět. Dá se to říct i naopak - každý pohodlnější sestup z Horského hřebenu je odbýván ve stínu strážného hradu. Názorně viz obrázek:

 

 

Ve spřádání fantastických úvah zbývá jen odhadnout, co asi tak pětice dávných hrádků  mohla střežit,  že bylo pro rodové vládce nezbytné soustředit lidské zdroje a materiál na výstavbu hlídacího okruhu. Přitom musíme připustit, že strážná místa mohla působit i opačně, a naopak zabraňovala něčemu na Horském hřebeni, aby slezlo dolů mezi lidi. Návrhy na vysvětlení, co se skrývalo v dávných pravěkých dobách na dnešní trase červené značky, jsou následující:

- logicky se jako první nabízí nejsnadnější a ze zadání logicky vyplývající řešení, a sice přistávací dráha pro mimozemšťany. Strachování z toho, co z vesmírných lodí chodilo na výlet do údolí, by vysvětlilo vysoké náklady na zřízení a provoz pěti hlídacích hradů. Jako orientační bod by mimozemšťanům mohly sloužit  hroty Trosek, a po přistání by čumák  korábu mohl brzdit o Hlavatici. Tohle vysvětlení účelu pětihradí má jedinou chybu - až na nepatrné výjimky tomu nikdo neuvěří.

- zrovna tak možnost, že by Horský hřeben skrýval naleziště nějakého vzácného nerostu, který by bylo třeba chránit, a pro který by bylo třeba zajistit hlídané vozové cesty, nezní přijatelně.

- další tip, že se na Horském hřebenu jako v pokladnici shromažďovalo něco ve své době tak vzácného, že potřebovalo ostrahu množství pevností, už zní lépe, ale také to asi nebude ono.

- že by Horský hřeben mohl být významným kultovním místem, vypadá docela přijatelně. V předkřesťanské době může být kultovní všechno. Nakonec - dřevěné hlídací hrádky a jejich posádky mohly být pro nepovolané jen zastrašovacím symbolem.

- optimálně uvěřitelná verze je ta, že na Horském hřebenu bývalo za dávných časů sídlo významného pohanského velmože. Sídlo bylo chráněno pěti opevněními na skalách a údolími s dalším podpůrným osídlením (viz půdorys hradiště nad Smíchouzovým rybníčkem). Vlastně to mohlo být celé město s věžemi na skaliskách a s vladařovým palácem uprostřed, a nad skalním městem ve dne vlály praporce, v noci plály pochodně, a pověstné hruboskalské bouřky  nevěděly do které dřevěné věžičky dřív praštit. Tahle verze by lecčemu pomohla - například pobití Sasíků pod Hrubou Skálou by získalo nový rozměr pořádné bitvy a nikoli jen šarvátky v Zámecké rokli, a kultovní prostor Čertovy ruky by se jevil samozřejmým. Potichu, aby nás nikdo neslyšel, zašeptáme jméno "Marobud...", a vzpomeneme, že sídlo mocného markomanského krále Marobuda, vládnoucího v Čechách na úsvitu křesťanských dějin, se ještě nenašlo...

Ať tak či onak, z pěti dávných obranných míst byly ve středověku pro výstavbu pořádného kamenného hradu využity jen Valdštejn a Hrubá Skála. Možná proto, že jedině poblíž těchto dvou skalních masivů bylo možné ustájit a pást koně - v Konicích a na Bukovině. Rozlehlejší masív Čertova ruka, který by pro výstavbu hradu možná byl vhodnější, takový chovatelský komfort v okolí poskytnout nemohl.

Z říše pohádek se vrátíme zpátky do ověřené reality turistických průvodců. Což takhle udělat si výlet, pěší okruh po hruboskalském pětihradí, a na místě podle vlastního pozorování uvážit, jestli pohádková teorie o pěti hradech střežících tajemství na Horském hřebenu má naději na úspěch? Pro rychle jdoucí je to výlet na odpoledne, pro loudavce se zdržením u zajímavých míst a stánků s občerstvením se dá protáhnout na celý den. Cesta je vhodná i pro dítka.

 

Okružní výlet přes pět hradů  kolem Horského hřebene

 

Okružní cestu po pěti hradech můžeme začít a ukončit kdekoli na trase - to je v lázních Sedmihorkách nebo v Pelešanech na parkovišti pod Valdštejnem.. My vyjdeme od zámku Hrubá Skála (občerstvení, prohlídka nádvoří zámku) po červené značce směrem na Turnov. Jdeme kolem Adamova lože (skalní skrýš s vytesanou pohovkou a oltáříkem nejasného původu) až k Arboretu (cizokrajné dřeviny v udržované parkové úpravě,  v sezóně čajovna). Za Arboretem (pension Hájovna s bohatě zásobeným bufetem) opustíme červenou značku, která se zvedá před námi do kopečka k vršku Horského hřebene a na vyhlídky, které si tentokrát odpustíme, a odbočíme doleva asfaltkou po modré značce, která míří na Vyskeř a dál na hrad Kost. Projdeme romantické údolí necelý kilometr k rozcestníku zelené značky. Cestou po levé straně máme vysoký skalnatý ostroh - místo hrádku Radeč - jednoho z naší pevnůstkové pětice. Vidíme, že hrad na tomto místě měl údolí, a tím i přístup pro vozy a koně na skalní hřeben, který jsme nechali za zády, skutečně pod kontrolou.

U rozcestníku  "Pod Radčí" se dáme vpravo do táhlého kopce (nějak se na Horský hřeben dostat musíme) po zelené značce, která na rozcestí přichází z Čertoryj a podtroseckých údolí. Dojdeme na Radeč, kde bývala vesnice, zrušená za Aehrenthalů (hájovna, kaplička, zbytky sklepů). V těchto místech zachováme obezřetnost, je to oblíbená lokalita muflonů. Z Radeče postupujeme dál po zelené značce cestičkou vytesanou do skály (zajímavé rytinky), projdeme napříč Hadím údolím, na jehož dně se v mokrých letech tvoří jezírko. Hadí údolí tu končí skalnatým nepřístupným závěrem pod Horským hřebenem. Zelená značka nás z Hadího údolí vyvede vzhůru na lesní cestu (v létě výskyt kvetoucích náprstníků), přímo nad divoce skalnatý vstup do údolí Dešťového. Na lesní cestě se dáme spolu se zelenou značkou vpravo,  a už zdálky pozorujeme pohyb návštěvníků na vrcholu hřebene. Zelená značka se napojí na červenou (informační tabule "Rozcestí na Radeč") a zbývá jeden km chůze na Valdštejn.

Mírným stoupáním se dostaneme do Jižního sedla, kde je odbočka doleva ke Kopicovu statku a do Kacanov - žene se k nám odtud modrá značka  - a potom za prudkou lesní zatáčkou je Cestník (informační tabule), nejvyšší vrchol Horského hřebene v nadmořské výšce 420 m, a zároveň nejvyšší bod Hruboskalska. Pro vzrostlé stromy odsud není rozhled, ale k dispozici je pěšorest. Z Cestníku stále po trojkombinaci zelené, červené a modré značky scházíme mírným spádem dolů k odbočce modré značky, která pokračuje po vrstevnici Cestníku k Janově vyhlídce.

Na odbočce modré značky je směrovník a naproti přes cestu vede nenápadná pěšinka na ostroh nad údolím Jezírka - pěšinka je odbočka k místu zvaném Kavčiny, což je náš třetí hrad. Prohlídka Kavčin (skalní bloky se záseky a zbytky místnosti) není nijak omezena, ale je třeba dbát na pravidla ochrany přírody. Z Kavčin se pěšinkou vrátíme zpátky na hlavní hřeben a po červené značce dojdeme asi půl kilometru na Valdštejn (občerstvení, možnost prohlídky).

Z Valdštejna odcházíme po žluté značce směrem na Hrubou Skálu, a žluté značky se už nepustíme. Čeká nás druhá polovina výletu. Sejdeme pod mostem, který bývá vděčnou filmovou kulisou, u podle úpatí skal projdeme kolem areálu Valdštejna  (kapli a restauraci vypadající jako zámeček postavili Valdštejnové v 18. stol., spojovací most obsahující konírny a kulečníkový sál postavili Aehrenthalové v 19. stol. a na nejvyšším skalním bloku postavili středověký opravdový hrad ve 13. stol. Markvarticové). Naproti přes údolní zářez jsou zajímavé skalní masivy, došlo tu ke zřícení a nedávno i k umělému odstranění skalního bloku. Přes údolíčko se dostaneme na silnici, a před námi je dominantní vysoké skalní seskupení Lesního masívu. V zatáčce žlutá značka opouští silnici na zkrácenou verzi stezky po vrstevnici svahu (s kočárkem jdeme raději  po silnici, na křižovatce za poslední řadou skal jdeme vpravo, a se žlutou značkou se shledáme pod železnými schody).

Žlutá značka pokračuje od zatáčky na písčitou pěšinu v zarůstajícím svahu pod skalními masívy u Duhové věže, napříč protne údolí Zapadlých věží, a kolem osamělého přitesaného balvanu (zajímavé rytinky) nás dovede až k sestupu na silnici po železných schodech. Po silnici vyrazíme vpravo a blížíme se k oblasti Maják. Po pravé ruce máme temné stěny "Monastýru" a "Janovy vyhlídky", nalevo leží balvan "Bažináč", opředený pověstí horolezců. Vzhledem k tomu, že pod ním vytéká pramen, má i svou esoterickou hodnotu.

Jsme na rozcestí pod Čertovou rukou, naším pátým hradem. Nad námi se zvedají její impozantní stěny, naproti mezi borovicemi jsou vidět vrcholy pískovcových věží v oblasti Maják. Opodál nenápadně ve stínu je tzv. "Bezejmenný převis" s archeologickými nálezy. Sejdeme podle Čertovy ruky vpravo k plotu, abychom viděli skalní stěnu zezadu, a prohlédneme si otisk čertovy dlaně.

Pokračujeme dál po žluté značce, projdeme protesanou skálou U Krokodýla (bohatá výzdoba rytinami z mnoha období, nejstarší od poloviny 19.století) a dojdeme k lavičce, proti níž stojí věž "Jenovefa" s viditelným otvorem do jeskyně (veřejnosti nepřístupná, nebezpečí zřícení stropu). Cesta  od lavičky vede mírně dolů lesem (na balvanu vlevo rytina českého lva - znaku z první republiky) a přicházíme ke Smíchouzovu rybníčku. Tady se napojíme na "Pramenní cestu" a jdeme kolem jednotlivých pramenů (Antonínův, Josefův) až k rozcestí u pramene "Barbora" (pokud  potřebujeme občerstvit, můžeme tady sejít cestou dolů na Koupák nebo vpravo po silnici do kiosku v sedmihorských lázních).

Od rozcestníku u pramene "Barbora" se vydáme se žlutou značkou kolem prameniště do prudšího úvozu vzhůru, ale stoupání netrvá dlouho a  brzy se dostaneme na další rozcestí zvané Sedmihorsko, kde žlutá značka uhýbá ostře doleva. Ze Sedmihorska dojdeme na Saharu, kde stojí uvítací výbor v podobě pískovcových věží. Nepřehlédnutelný "Skaut" vlevo u cesty, a na písečné plošině věže "Durango" a "Únorová".  Po žluté značce pokračujeme dál kolem krmelce (na stěnce naproti hlava psa), zahneme kolem skal a po kamenných schodech se dostaneme k symbolickému hřbitůvku horolezců. Odtud po železných schůdcích vystoupíme na "Mariánskou vyhlídku", nejslavnější hruboskalský "photo point" (vyhlídka na Trosky, zámek a Dračí skály). Z vyhlídky pokračujeme po vrcholu hřebene až  k Adamovu loži, kde zbývá pár kroků na Hrubou skálu k zámku a náš výlet končí. Teď můžeme uvážit: bylo pět hradů postaveno do kruhu (lépe řečeno do elipsy) kolem Horského hřebene záměrně, aby střežilo pět údolních přístupů, nebo je pravidelné rozmístění pěti hradů jen náhodný úkaz...

 

Aehrenthalská silnice na vrcholu Horského hřebene

 

Jarní tání

 

Z kopců do údolí

potůčky slaňuje sníh

v rozbředlých kalužích

v jizvách polí

v základním táboře

sluneční ruka

nesměle cepínem ťuká

jaru na dveře

 

Miky Marusjak

 

 


 

 

 Hraniční čára na Zlaté stezce

 

Jen pár kroků od informační tabule "Rozcestí na Radeč" se nachází nenápadné seskupení kamenů. Jsou to dva proti sobě seříznuté patníky na samé hraně cesty, a mezi nimi je do země vnořený čtvercový patníček s křížkem. Tady je zvláštní místo - seskupení patníků vyznačuje hranice dvou katastrálních území  - Turnova a Karlovic.

 

 

Minete křížek na patníčku - jste v Turnově. Vrátíte se zpátky - jste v Karlovicích. Aby toho nebylo málo, souběžně s cestou vedou katastrální hranice Kacanov. Přejdete na druhou stranu silnice - jste v Kacanovech, přejdete zpátky a jste v Turnově nebo v Karlovicích, podle toho. S tímhle se dá vyřádit docela dlouho.

 

 

Dole pod silnicí je hluboké údolí Čertovy ruky, kterým katastrální hranice prochází. Z toho vyplývá, že Janova vyhlídka vlevo nad údolím je turnovskou hraniční výspou.

 


 

 

Hruboskalský značkovník

 

Pěkný nový rozcestník žluté a modré značky nad Smíchouzovým rybníčkem na "Pramenné cestě" v plné kráse jarního rozpuku...

 

 

... a po letní vichřicí udolaný jako padlý strom poskytoval turistům vděčnou zábavu při přemýšlení, kterým směrem vyrazit a neskončit v rybníku nebo v oblacích.

 


Citát na rozloučenou:  "Opevnění předních prostor bylo ze dřeva, zadní z kamene, jenž jest tu jako na celém Turnovsku velmi měký pískovec a proto takřka očividně se ztrácí, takže dosti brzká zkáza hradu jest neodvratna." - J. Dolanský o hradu Valdštejně (turistický průvodce Českým rájem z roku 1906)

 

Hlavní stránka