Červenec

 2011

 

 

 

 

 

Hlavní stránka

 

 

 

 

 

 


Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

Citát na uvítanou:

"Jdu krotkou stezkou do nakvetlých přání,

dnes žijí, jak by byla splněna,

jdu dobou rozkvětu i dobou zrání

a mými sny jsou luka zvlněna." - Marie Calma, 1944

Která Čertova ruka je ta pravá?

Postával takhle pod Čertovou rukou školní výlet, paní učitelka mávla někam vzhůru - a že tam žáčci vidí onen proslulý rudý otisk tlapy čerta, kterého světec Prokop podle lidové pověsti donutil vyorat skalní město. Školní výlet se zdvořile podíval po směru mávnutí, a hrnul se dál. Až na dvě dívenky, které si zamanuly, že tu čertovu tlapu nikde nevidí.

"Má tam být nějaký otisk dlaně s prstama," pravila paní učitelka. Dívenky hleděly vzhůru, div si hlavy neukroutily, oči si pečlivě zacláněly, ale nic nenacházely.

"Nezlobte mě, děvčata. Prostě se těmhle skalám říká Čertova ruka. Jdeme dál."

Dívenky s paní učitelkou dohnaly zbytek třídy a zmizely po asfaltce směrem k Valdštejnu. Zůstal po nich jen palčivý otazník - je opravdu ten železitě červený flek tak nápadný, významný a jedinečný, aby byl po dlouhá staletí držený v pamětí i přes případně zarostlý terén a dal masivu jméno, když ani školní výlet nemá dost dobrý postřeh, aby ho našel?


V hruboskalských tajemnostech má rozsáhlý skalní pískovcový ostrov zvaný Čertova ruka status VIP. Jelikož má podobné vlastnosti jako nedobytná skaliska, na nichž stály hrady Valdštejn nebo Skála, i na něm se nacházejí stopy po dávném hrádku. Ale vzhledem ke zvláštním nálezům, o nichž se zmiňuje informační tabule u modré značky,  procházela Čertova ruka snad všemi historickými dobami pravěku jako vyjímečné kultovní místo. Křesťanství tuto vyjímečnost potvrdilo lidovou pověstí o sv.Prokopovi, nutícím orat čerta tak důkladně, až na skalní stěně zůstal otisk čertí dlaně. Traduje se, že čertovými se obvykle nazývala místa silně zavánějící pohanskými božstvy.

 

Čertova ruka se zvýrazněnou "lasturou" na obrázku A.Nejedlého z konce 19.stol. - pohled ze zapomenuté vyhlídky

 

Od zrození prvních turistických průvodců je v otázce, proč se Čertově ruce říká Čertova ruka, jasno. Uvádí to i sám V.Durych knize o Českém ráji z r.1886: "Jdeme dále a netrvá to ani deset minut a již prohlédají na nás z lesnatého úvalu, děsně krásné skupiny skal, z nichž jedna má název "Čertova ruka". Skála ta, která vyniká v divoké té rokli, na pravé straně, má na sobě podobu červené ruky, o šesti prstech a několik červených skvrn. Ve skutečnosti jest ona hříčka přírody velikou mušlí, která je i z daleka zřetelně k pozorování, lid ale pro bizarnosť oněch skal a pro neobyčejný úkaz v příčině onoho nadbytečného šestého prstu, obetkal ono skalní údolí znárodnělou pověstí a skále oné dal název "Čertova ruka".  O tom, že se podoba ruky v členitých a zvětralých stěnách pro nezasvěcence nehledá snadno, ani slovo. Naopak se zdůrazňuje její zřetelná viditelnost.


 

Stěna skalního masívu Čertova ruka od "Krokodýla"  (žlutá značka). Železitá skvrna pod vylomeným balvanem není ona pověstná opřená zkrvavená dlaň, ale jiný otisk - má to být zadek čerta i s ohonem. Nebudeme rozvádět, jak by se mohl v rámci lidové pověsti na ploché stěně vytvořit, a hlavně co ho vytvořilo. Pravda je, že si návštěvníci tuhle skvrnu často s originálem pletou.

 

Masív Čertovy ruky z druhé strany od modré značky

 

Pověstmi opředený otisk čertovy krvavé dlaně.


Když se budeme snažit najít něco průbojnějšího, co by název Čertova ruka pro rozlehlý skalní ostrov ospravedlnilo namísto nevýrazné rudé skvrny, nemusíme se rozhlížet příliš důkladně. Stačí vystoupit po Angrově stezce, a tedy po modré značce, na Janovu vyhlídku. Z Janovy vyhlídky je nádherný rozhled na krajinu ke Kozákovu, na oblast Maják, a hlavně na boční srázy Čertovy ruky. Na první pohled zaujme bizarní tvar rozložité věže nazvané Velká Bašta, a začneme počítat: první prst, druhý prst, třetí ... malíček se už udrobil. Velká Bašta se před očima proměňuje v podobu gigantické tlapy jakési podzemní bytosti, tlapy vyrůstající ze země v pohybu něco zachytit a stáhnout dolů pod zem, třeba neopatrně nízko letící vyhlídkové letadlo.

 

 

Možná, že tohle je ta "čertova" ruka, od které bylo kdysi potřeba odvrátit pozornost zarputilých pohanů. Nebylo by přece nic zvláštního, kdyby obyvatelstvo v dávných dobách cítilo k podzemní bytosti, zkoumající, jestli na povrchu Země neprší, uctivý respekt a posvátnou náklonnost. Palec gigantické ruky tvoří reliéf ženské postavy v dlouhé říze, držící na levé ruce bílého sokola. Sokol se spíše než jako dravec tváří jako vyplašená slepice, ale u nás romantiků taková nepatrnost nehraje roli.

 

 

Náhorní plošina Čertovy ruky je pro veřejnost nepřístupná. Ale netřeba želet, nahoře není nic, co by se nedalo prohlédnout zoomem digitálního fotoaparátu. Zajímavější je to, co se nachází kolem skalního masívu dole. Dnes vedou kolem Čertovy ruky trasy turistických značek - žlutá od Podháje na Valdštejn kolem "Krokodýla", a modrá, která se točí kolem sedmihorských pramenů a pod Čertovu ruku přichází průchodem pod vyhlídkou u Lvíčka.

Když si odmyslíme současné cesty obtáčející masív, a hlavně proraženou skalní stěnu u "Krokodýla", zůstane jako jediný možný přístup (například pro druidy, kteří snad s bohatou kultovní minulostí Čertovy ruky souvisejí rovněž), od Pelešan podle pramene, který začíná u další známé hruboskalské pamětihodnosti - u balvanu zvaného Bažináč.

Podoba Bažináče se opakuje i v podobě dalších balvanů, volně roztroušených kolem Čertovy ruky. Závěr zní - pokud se vydáme od pramene potůčku, vyvěrajícího pod Bažináčem, odmyslíme si asfaltovou cestu a necháme se volně vést balvany, osamoceně ležícími v lese pod stěnou jak poražené stély, zavedou nás jeden po druhém přímo pod gigantickou ruku. Původní pohanské cestovní značení nebo náhoda?

 

Nádherně magicky vypadá spojení srpku Měsíce s tajemnou kamennou rukou...

 

V každém případě si můžeme být jisti, že když postojíme pod až neskutečným přírodním divadlem, který Čertova ruka nabízí, nic než pocit posvátnosti nás nemůže napadnout. A když ještě přijdeme v čase, kdy dravci učí létat mláďata ze skály na skálu, budeme si ten pocit dlouho pamatovat!


 

Kromě ženy v bílé říze (při západu slunce se na pískovcové stěně rýsuje opravdu oslnivě) jsou v obrovité dlani schovaní tři malí čertíci, jukající na Janovu vyhlídku ze svých domečků.

Vzpomínka na radu Horsta

Hruboskalskem prošlo od časů počátku turistického věku mnoho návštěvníků okouzlených půvabem krajiny. Ale málokteří tu zanechali své srdce jako  rada Ing. Emanuel Horst, který po čtyřicet let každoročně přijížděl do Českého ráje. Pan rada byl přednosta italské  pojišťovny  „Assecurazioni Generali“, která mívala sídlo na Václavském náměstí v Praze. Emanuel Horst si Český ráj zamiloval natolik, že nechal zhotovit sochu Ježíše Krista, který do své rozepjaté náruče a ke svému planoucímu srdci přijímá milovanou krajinu a každého, kdo s dobrými úmysly do ní vstupuje. Socha byla darována zámeckému kostelu sv. Josefa na Hrubé Skále.

Na podstavci je štítek s básní pana rady, kterou se na sklonku svého života loučil s milovaným krajem: 

Buď s Bohem, Český Ráji,

Ty zdroji písní mých,

v Tvém šumném lesů lkání

jsem slychal i Tvůj smích.

 

Ja miloval Tě vřele,

Buď s Bohem – Lásko má –

Já vůlí Nejvyššího

Jsem v věčnost odvolán …

 

O Kriste, kterýs náruč

Svou vstříc mě rozepjal,

Vem v náruč svou i kraj ten,

Který jsem miloval.

 

Plastika je zajímavá tím, že ji doplňují atributy spojené s koncem Ježíšova života - kalich, důtky, trnová koruna a houba, což běžně nebývá zvykem.

 


 

Letošní červnová vichřice srazila v Arboretu na Bukovině jeden z nejkrásnějších zdejších stromů - buk lesní s červenými listy. Strom byl nápadnou ozdobou střední části parku poblíž altánku, a byl sem umístěn při původní výsadbě Arboreta zhruba před 150 lety. Před časem přišel strom o jednu mohutnou větev, a nyní zmizel ze seznamu stromů v Arboretu nadobro. Na podzim bude rudě zářící koruna  velice chybět...

 

 


 

Podobně jako po červeném buku v Arboretu se bude stýskat i po jednom ze tří stromů - velikánů,  kteří za horkých letních dnů příjemně stíní plácek u stánku na Valdštejně. Zůstal po něm mohutný pařez a sedačky zhotovené z jeho kmene.

 


Značkovník

Pod rozložitou Čertovou rukou se nenacházejí jenom bludné balvany, ale i zbytek zrušené zelené značky. Značka byla přetřena šedou "maskovací" barvou, ale ta se za desetiletí oprýskala. Původně se jednalo se o kratičkou místní trasu  z autocampingu přes skalkový les přímo do "srdce" Skaláku k Čertově ruce, kde také končila. Tato zelená zkratka byla hojně využívána hosty z campingu a těmi, kdo se potřebovali co nejrychleji dostat z centra skal na vlak.

Na letité informační tabuli je vidět původní trasa zelené značky, dodatečně přeškrtané po jejím zrušení.

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us


 

Citát na rozloučenou:  "Některé deštěm vyhlodané a červeně zbarvenými lišejníky ozdobené skalní stěny vypadají jak hodně dírovaný ementálský sýr, posypaný paprikou." - V.Durych, r.1886

 

Hlavní stránka