Píše se o ní v turistických průvodcích, nechybí v textech o autorovi slavného "Máje", je tajemná a hodna prozkoumávání - a je to freska sv. Jana Křtitele v kapli na prvním nádvoří hradu Valdštejn. Světec nese ve své tváři podobu Karla Hynka Máchy. Někdo říká, že údajně, někdo to odmítá, někdo hledá důkazy, ale této téměř jasné skutečnosti se dlouho vzdorovat nedá.

Freska v kapli na Valdštejně, kterou v roce 1836 na zakázku pro barona Aehrenthala namaloval místní malíř František Mašek, je skrytá ve stínu a málo rozpoznatelná. Pokud ji chceme vidět lépe, můžeme použít pohlednici, vydanou snad ve dvacátých letech u firmy V.Čermák-fotoprůmysl Smíchov. Pohlednice je černobílou reprodukcí fresky s textem: "Obraz sv. Jana Křtitele v kapli na nádvoří - podobizna pěvce "Máje" K.Hynka Máchy". Pod obrázkem je úryvek z básně Svatopluka Čecha "Na Valdštýně" (ze sbírky "Pestré cesty po Čechách", rok 1891). 

Téměř přímých důkazů, že Jan Křtitel na Valdštejně dostal tvář Karla Hynka Máchy, je povícero a jsou následující:

- Mácha na Hruboskalsku pobýval, a to tak dlouho, že mu čas stačil na zhotovení kresby hradu Valdštejna, která je zařazena mezi Máchovy tzv. "Hrady spatřené", a kromě toho prožíval milostné dobrodružství s Aničkou.

- český spisovatel Jos.V. Frič napsal: "Bývalý majetník všech po Máchovi pozůstalých písemných pokladů, klempíř Mencl v Karlíně, sám kdysi bližší přítel bratří Máchů, napověděl nám, že Karel Hynek nedal se sice nikdy portraitovati, ale že seděl jednou modelem umělci, jemuž svěřeno vyobrazení sv. Jana Křtitele pro zámek Valdštýn u Turnova, jeho majitelem byl bar. Aehrenthal."

- Karel Hynek si jako malý chlapec při pádu ze zvonu přerazil nos, který se znatelně odchýlil doleva. Což činí i doleva jemně prohnutá špička nosu na fresce.

- nesmí se zapomenout na článek z pražského sokolského Památníku od Ervína Špindlera s názvem "Památce Karla Hynka Máchy" a podtitulkem "Dvě vzpomínky z výletů sokolských" z roku 1867, který obsahuje autorův rozhovor  s Karlem Sabinou. Kráčeli spolu na výletě od Hrubé Skály na Valdštejn, a Sabina cestou vyprávěl:

"Na počest Máchovy památky chtěli jsme vydati jeho podobiznu pro věrné přátele a ctitele, jich měl Mácha mnoho. Ale nikde v celé pozůstalosti ani u přátel nenalezli jsme, co jsme hledali. Tu mi napadlo, že milého Máchu, jehož tvář i postava v hrubý plášť zahalená měla cosi apoštolského, požádal za model malíř, jenž malovati měl svatého Jana Křtitele. Dopátral jsem se malíře a dozvěděl, se, že náš drahý Mácha vymalován jest v podobě svatého Jana Křtitele na Valdštejně... Bylo ujednáno, že se mám přesvědčiti vlastníma očima v předhradí Valdštejnském, zdali jest jakési podoby mezi svatým Janem a ubohým Hynkem. Za několik dní vydal jsem se na cestu a tu shledal jsem, že nemůže býti ani věrnější podobizny Máchovy, nežli jest Valdštejnská."

 Z pohlednice "Obraz sv. Jana Křtitele v kapli na nádvoří - podobizna

pěvce "Máje" K.Hynka Máchy".

Máme tedy pěkně pohromadě důvěryhodné zdroje, připouštějící možnost, že Janova tvář v kapli na nádvoří je podoba Karla Hynka Máchy. Časové neshody malování fresky a Máchových poutí do Krkonoš přes Hrubou Skálu je možné opominout, protože malíř si mohl udělat jen skicu nebo kompletní portrét, který později na fresku jednoduše okopíroval. Tomu by odpovídala až příliš zjednodušená postava světce, která jakoby s detailně provedenou hlavou neměla moc společného (lépe řečeno, hlava k tělu příliš "nepasuje").

Rovnou můžeme zavrhnout myšlenku, že Janova tvář patří zadavateli obrazu Janu Baptistovi z Aehrenthalu. Ověříme si to na místě, protože portrét tohoto majitele panství je umístěn v prvním patře bývalého hostince na Valdštejně.

Závěr můžeme vyslovit jasný - kaple na Valdštejně skrývá jediný portrét Karla Hynka Máchy. Tvář romantickou, skrytě zarmoucenou, vnímavou, poetickou a tragicky osudovou. Kdo jiný by to byl?

Další tajemství fresky na Valdštejně sice není tak populární, ale našince potěší. Pohleďme znovu na obrázek z pohlednice, a sice na přírodní prostředí kolem postavy sv. Jana Křtitele. Světec odpočívá na  pískovcových stupních, u nohou má pramen s kapradím, nad hlavou koruny stromů a z nich padá déšť. Typická hruboskalská krajina, typické hruboskalské počasí. V levé ruce postava přidržuje kříž s kožešinkou (což jsou Janovy obvyklé atributy), a ledabyle položená pravá ruka ukazuje kamsi na pískovec, na jakousi vlnovku. Pohyb této ruky dlaní vzhůru je poněkud strnulý, což přináší podezření, že má skrytý význam. Například - co když malíř schoval do obrazu nějakou informaci, přiměřeně záhadnou, odpovídající setkání s tak výraznou osobností, jako byl Karel Hynek? Začneme hýčkat myšlenku, že freska je ve skutečnosti něco jiného, než obyčejný obraz světce. Že je třeba tajnou mapou, jejíž rozluštění znal jen malíř a Mácha.

Pokud budeme usilovně hledat místo, které by odpovídalo údajnému kódování obrazu, najdeme ho na cestě od Arboreta k Barbořině prameni zvané "Eliščina procházka". Tam se přímo nad Felixovým pramenem nachází jakási "brána" tvořená ze dvou balvanů. Tady se můžeme na chvíli zastavit a posoudit, jestli tohle není hledaný prostor, kde Mácha s Maškem odpočívali a kuli pikle o tajemných symbolech. Samozřejmě je třeba si uvědomit, že za oněch časů v této části skalního města pulsoval společenský život, bylo tu něco jako vycházková promenáda spojující lázně, vyhlídky a Valdštejn. Je to zvláštní lesní kout.

Nenápadné balvany tvoří bránu, a zároveň odtud vede  stará odbočka k Felixovu prameni. Dnes silně neschůdná a zasypaná hlubokým listím.

Jakoby tady před mnoha lety seděli Mašek s Máchou a rozhodli se svěřit pískovci láskyplné city, romanticky a tajně. Možná proto je na jednom balvanu rytina FM s písmenem R (což možná znamená Růženku?)

Na menším balvanu je písmeno H (v roce 1836 se Mácha už psal jako Hynek) a menší písmeno M (Márinka?) spolu s reliéfkem srdíčka. Srdíčko svým tvarem a provedením odpovídá starým časům. Nad písmeny a srdíčkem je vyrytá zřetelná vlnovka, silně připomínající symbol na fresce, na který ukazuje světcova položená ruka. Snímek byl pořízen v roce 2010 - v současnosti jsou vidět jen zbytky.

Menší balvan nese na boku znamení Lva. Pokud patří k našim rytinám, je to označení času - setkání Maška a Máchy samozřejmě proběhlo v létě.

Samé spekulace, a až příliš fantazie bylo použito pro chabý důkaz o spojení fresky a "Eliščiny procházky". Ale zbývá ještě jedna záhada - na obraze odpočívá sv. Jan Křtitel na třech stupních, jakoby na třech skalkách. Nad naší branou se tyčí tři skalky - malebné a tajemné.

Teď máme pohromadě romantické přírodní prostředí kolem postavy sv. Jana Křtitele na fresce - nahoře okolní polesí, uprostřed trojskalí a Felixův pramen dole. Ještě nám představivost může nabídnout, že ten den, kdy Mácha s Maškem odpočívali na balvanech a ryli do nich své lásky, pršelo (vzhledem k dešti padajícímu na fresce). Nepodložených domněnek už příliš, a je na čase bujné fantazírování zarazit. Ale co když...

Trojice skalek připomíná tři stupně, na nichž sv. Jan Křtitel spočívá a ukazuje na záhadný symbol vlnovky...