V sedmdesátých letech se hojně kácelo v okolí Dračích skal, a to vyvolalo fantastickou fámu, že Hruboskalsko je stanoveno tzv. "rekreačním lesem", a tudíž lesní podnik ho rychle zbavuje stromů, protože rekreační les je pro okrasu a nesmí se v něm dřevo těžit, a podnik by nesplnil plán. Ať si rekreanti vysázejí nový. Jakkoli to zní divně, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Zatímco vykácené prostory kolem Dračích skal odkryly krásné pohledy na skalní útvary (které jsou dnes opět zarostlé), státní administrativa, místní orgány, zemědělské a lesní podniky, spolky (např. zahrádkářské nebo rybářské) a svazy (např. tělovýchova) už pracovaly na realizaci  dlouhodobé koncepce rekreace obyvatelstva, schválené vládním usnesením č. 185 ze dne 16.července 1975. Toto vládní usnesení určilo, že Hruboskalsko se podobně jako podstatná část Českého ráje stane rekreační oblastí se vším všudy, co takové vymezení sloužit rekreaci znamená.

I když vládní usnesení nemá charakter zákona, dokument z roku 1975 ovlivnil vývoj rozsáhlých přírodních území na desetiletí dopředu, a v podstatě se z něho žije dodnes. Kdo ví, čím by Hruboskalsko bez něj dneska bylo! Třeba veřejnosti nepřístupnou a uzavřenou přírodní rezervací, do níž by bylo možné s rozechvělou posvátností nahlédnout jen z vyhlídky na okraji...

O co konkrétně šlo? Na začátku sedmdesátých let byly už volné soboty omšelou samozřejmostí, a  prožít víkend četbou novin doma v kuchyni bylo dávno nezajímavé. Stoupající životní úroveň a nároky na cestování o dovolených si žádaly růst rekreačních, volnočasových, sportovních a turistických možností, a tady se narazilo na hranice. Tedy ty opravdové. A tak bylo potřeba vyjít obyvatelstvu vstříc a poohlédnout se po nabídce domácího prostředí. Bylo vytypováno 28 přírodních oblastí, kterým byl přisouzen statut perspektivních rekreačních území. Seznam budoucích rekreačních oblastí zahrnoval i Český ráj (uvnitř trojúhelníku Jičín, Turnov, Mnichovo Hradiště), a z okolí například Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory nebo Ještědský hřeben.

Holé stráně v Dračích skalách na dobové pohlednici ze sedmdesátých let

V těchto vybraných oblastech mělo být vše podřízeno rekreačním požadavkům, samozřejmě s  ohledem na ochranu přírodního bohatství. Ale i přírodní bohatství mělo v koncepci vymezenou úlohu - lesy poblíž měst měly být využívány jako lesy rekreační, u vodních ploch se měla důsledně hledat možnost koupání, a zbytek přírodních krás posloužil jako turistické cíle. Kromě trampingu se nezapomnělo na nikoho. Od rozvoje chatařských a zahrádkářských kolonií, veřejných tábořišť, koupališť, sportovního vyžití v přírodě, až ke stavbě parkovišť nebo zajišťování kulturních akcí a společenských akcí o dovolených - všechno se do této dlouhodobé koncepce rekreace obyvatelstva vešlo. Každý rezort, každá společenská organizace byly nějak do budování rekreačních možností zapojeny (například i zemědělství dostalo za úkol přetvářet nepotřebné zemědělské výrobní budovy na rekreační střediska).

Od přijetí cílů dlouhodobé koncepce o rekreaci obyvatelstva v Českém ráji před skoro čtyřiceti lety se na Hruboskalsku mnoho změnilo, a to právě ve prospěch rekreace, turistiky a sportu. Jen namátkou co přibylo - propojení Mariánské vyhlídky s pramenem Barbora žlutou značkou, naučná stezka, oblíbená dětská naučná stezka, čtyři cyklotrasy, velké rekreační středisko na Bukovině, svatby na Valdštejně, autocamping si vybudoval špičkovou úroveň, horolezecký průvodce se musel rozdělit na více dílů, aby se vešly nové cesty k vrcholům, dále deset stánků s občerstvením a nové restaurace, kulturní programy a festivaly... je snad možné si přát ještě víc? Prvotní prvopočátek, to je vládní rozhodnutí nenechat přírodu dělat si co chce, ale vložit přírodní krásy do služeb rekreace, je dávno zapomenut. Ale možná jen díky jemu dnes Hruboskalsko otevírá dokořán své úžasné přírodní krásy vděčným a nadšeným návštěvníkům, rekreantům, sportovcům, výletníkům, cyklistům, lázeňským hostům, chalupářům a turistům (jen na ty trampy se nějak zapomnělo...)

Kdo by si nechtěl postavit stan v tak nádherném prostředí s věžičkou Valdštejna na obzoru? Tohle je prostor autocampingu zvaný "Romantika", louka vymezená pro stanování pěších hostů, kteří neradi kolem sebe vidí parkující auta. Krásné lesem uzavřené přírodní prostředí je jen pár kroků vzdáleno od všech autocampingových vymožeností. Jedinou chybou louky "Romantika" je logický zákaz rozdělávání ohňů. Ale to se dá přetrpět - hruboskalské večery se netráví u ohýnků, ale u stánku s občerstvením...

Nenápadný bludný balvan poblíž cesty pod Čertovou rukou je nositelem zajímavé rytiny. Na první pohled by se mohlo nad jeho objevem zajásat - je to alchymistický symbol mědi? Astrologický symbol? Nebo něco okultního vzhledem k poloze balvanu pod obávaným otiskem čertovy tlapy? Alchymii, astrologii i něco okultního podporuje připojený letopočet 1841, rok založení sedmihorských lázní.

Kdyby tak šlo uvěřit, že na tomto místě byly prováděny například nějaké obřady ke zvýšení léčivosti pramenů nebo si předávali informace dávní hledači kovů...

V případě tohohle na první pohled záhadného a alchymisticky vypadajícího symbolu je skutečnost až příliš obyčejná. Jedná se o vymezení katastrálních hranic mezi Turnovem a Karlovicemi. A není to letopočet 1841, ale pozemkové číslo 84 v rámečku.

 Navíc je možné, že balvan pod Čertovu ruku nepohodila nějaká skála ve svahu nad ním, ale že sem byl dopraven dodatečně jako hraniční kámen, navazující na další hraniční kameny nahoře na hlavním hřebenu na červené turistické značce. A je po záhadě. Ale pod Čertovou rukou není všem bludným balvanům konec...

Senzační odhalení - Jelínek

 šidil na botách!

Každý, kdo rád pohlédne na barokní sochy světců  rozptýlené po krajině, tak ví, že oblečení, atributy a postoje jsou u jednotlivých soch skoro stejné, podle toho jak sochaři opisovali jeden od druhého. Například i kosmonoský Jelínek zhotovil sv. Floriana (toho co stojí na mostě u zámku) podle vzoru, který se  vyskytuje všude jinde, třeba i desítky kilometrů daleko. Vylévání vody na patrový dům, korouhev s tlapatým křížem, uniforma římského vojáka, tyto prvky mají všichni kamenní Florianové. Až na jednu maličkost - ostatní jsou obutí pořádně.

Správně "vysochané" boty římského vojáka, tj. řemínkové sandály, na lýtku zakončené uvázáním na mašličku. Tento Florian je od jiného sochaře z východních Čech a model zjevně trpěl kladívkovými prsty.

Další autor boty sv. Floriána, tentokrát z Prahy. Zase jsou vidět jednotlivé krásně vypracované prsty u nohou, bota je šněrovací, zakončená pod kolenem velkou "mašlí", podobné té, jakou má světec hruboskalský. Ten je ale obutý do nevzhledné bachraté holínky. Možná neměl Jelínek dost času na detailní zpracování prstů u nohou nebo ho to snad nebavilo - faktem zůstává, že tahle ošizená kombinace holínek a zavazovacích mašlí je rozšířena u soch po celém Hruboskalsku. Tuto obuv mají sochy na Valdštejně, má ji i sv.Jiří před Kopicovým statkem. Jenom nevíme - teď jsou v módě holínky - co když kosmonoský Jelínek předběhl svou dobu?

Socha sv. Floriana na mostě před zámkem je vyjímečná kromě ošizených bot i tím, že světec se při hašení domu usmívá, což u jiných Florianů není. Světec je patron hasičů, a jeho sochy se ve městech a vesnicích vyskytují hojně.

Hruboskalský značkovník

Modrá plechová značka, kterou kůra odřeného stromu přijala za svou, čeká na Pramenné cestě na případnou družku. Možná se někdy v budoucnu jiná trasa připojí...

Citát na rozloučenou: 

"Ať už máme běžnou mapu Českého ráje, nebo podrobnějšího průvodce skalním městem, nemůžeme zabloudit. Cesty byly v nedávných letech pečlivě přeznačeny a na exponovanějších místech vybaveny pomůckami známými z vysokých hor (železné schody, madla, zábradlí, spojovací podlážky aj.)" - o Hruboskalsku z knihy "Zlatá stezka Českého ráje"

Hlavní stránka