Říjen

 

 2014

 

 

Hlavní stránka

 

 

 

 

 


 


Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

Citát na uvítanou:

„Pramenní cesta neb lázeňská promenáda, po kteréž za doby rozkvětu

Lázní Sedmihorek hosté zvaní naháči se procházeli, byla ukončena v cestě

jí stojící skalou v kotlině "Na konci světa." Nebylo zde za touto Medovou

skalou žádné další spojení jen v předu stoupající pěšina zvaná "Klevetnice"

vede k myslivně bukovinské, a dále vzad velmi strmá stezka Pašerácká

vyúsťuje u první vyhlídky na Skalní město se silnice skalsko-valdštýnské."

- z turistického průvodce po Českém ráji, asi z roku 1928

Tajemství Pašerácké stezky

Od prvních tištěných výletnických rad pro hosty sedmihorské až po turistické průvodce z dvacátých let jsou v popisech skalního města zmínky o Pašerácké cestě vsunuty tak nenápadně, až je to nápadné. Autoři průvodců oznamují milým turistickým nadšencům, že tam v roklích Pašerácká stezka je, a měli by o ní vědět, ale vzápětí upozorňují, jak je stezka neschůdná a pro výletníky nepoužitelná. Hlavně po ní nesestupujte, varuje jeden jak druhý, Pryl i všichni ostatní. Kőrbrův hruboskalský ilustrovaný průvodce z roku 1909 popisuje Pašeráckou stezku zcela jasně včetně stínu nebezpečí, které čeká na troufalého výletníka:

"Z ostrohu toho (vyhlídka u Lvíčka, pozn.) vine se úžlabinou a mladým smrčím krkolomná cesta roklí až do samého lůna skalního města, není ji však pro její nebezpečnost radno voliti a jest zakázána. Též musíme varovati před chatrnými a nedostatečnými zábradlími, většinou ze spuchřelého dřeva, jež postavena jsou nad některými roklemi. Do jedné z těchto roklí spadl známý dr. Engl a zlomil nohu." Mimochodem - byl to právě ten známý poslanec říšského sněmu dr. E. Engl, kterého Eliška Krásnohorská požádala o pomoc ve věci petice týkající se středoškolského vzdělání dívek.

Pro jaké chodce byla extrémně strmá Pašerácká stezka určena, a kdo po ní tedy chodil, se nikde nedozvíme. I trasa stezky je podivná. Pokud se propojí s hlavní hřebenovou cestou, vytvoří jakýsi nelogický namáhavě sestupový a výstupový okruh. Kudy tedy stezka vedla: od vyhlídky U Lvíčka  vpravo do rokle u Svéhlavičky, kroutila se stupňovitě dolů jako nějaký tatranský chodník a skončila u průchodu mezi věžemi, dříve zvaného "Liščí díra".  Promotala se pod Sluneční věží, a sestoupila na dno údolí k úpatí Čertovy ruky, aby se opět strmým svahem vyšplhala  nahoru na hlavní hřeben. Podivný okruh by se mohl vysvětlit jen tím, že Pašerácká stezka sloužila jako jediná a důležitá spojnice napříč skalním městem, a tudíž jako rychlostní pěšina pro toho, kdo pospíchal z Valdštejna nebo od Radeče na dráhu, a na nějakém tom klopýtnutí mu nezáleželo.

Když byla v roce 1927 vybudována Angrova stezka, v podstatě okopírovala stezku Pašeráckou od Liščího průchodu k Janově vyhlídce. Pohodlí a vyhlídková vybavenost Angrovy stezky se samozřejmě s dřívější krkolomnou lesní pěšinou nedá srovnat.

Tajemství Pašerácké stezky má šedou barvu betonového silničního panelu. Ještě na začátku sedmdesátých let bylo možné po Pašerácké stezce od vyhlídky U Lvíčka sestoupit k "Liščí díře" bez zlomené nohy, a to díky opoře hrany panelu, který volně ležel zabořen do písku na svahu zhruba na úrovni Svéhlavičky. Jak se panel dostal do nitra skalního města bez potřebné techniky, kterou v těchto místech není možné použít, je těžké pochopit. Možná nechtěně spadl při opravě silnice na hřebeni, možná se zřítil při rekonstrukci vyhlídky U Lvíčka. Možná byl spuštěn shora aby podpíral dřevěný sloup elektrického vedení. A možná je pod ním ukryto tajemství z druhé světové války - třeba vstup do podzemí - tomu by se dalo věřit nejvíc. Vždyť i v kultovní knize "Kamarád ze skal" se píše o tajné jeskyni!

Betonový panel zapomenutý uprostřed romantických skal - které pískovcové skalní město tohle má? Dnes není po betonu ani stopa, panel se ponořil do hlíny a jehličí. Jen někdy střídání hustých a řídkých porostů borůvčí kopíruje jeho hrany. A Pašerácká stezka je navěky neschůdná.

 

Šipka naznačuje směr Pašerácké stezky ze svahu pod vyhlídkou do průchodu "Liščí díra"

 

 Svatá Terezička v Sedmihorkách

 

Známé místo u sedmihorských lázní zvané "U Obrázku", které lázeňským hostům plnilo úlohu přírodní kaple, bylo zachyceno na třech známých pohlednicích, a to vždy ve směru od lázní. Objevila se pohlednice čtvrtá, dosud neznámá, která lesní kout zabírá z opačné strany, od zaniklé zatáčky Pramenní cesty. Tahle pohlednice nese na rubu uznalou poznámku bývalého majitele "Viděl jsem mezi jinými mnohými lesními partiemi" s datem 11.8.1915. Pohlednici vydala Turistická poptavárna v Turnově.

Nově získaná pohlednice pomohla odhalit, cože se to skrývá v  záhadné skřínce na "centrálním" stromě nad klekátkem (hned pod  Madonou, která pohlíží na cestu z čestného nejvyššího místa). V úhlu pohledu nově získané pohlednice můžeme vidět, že skřínka  skrývá za sklem sošku dívčí postavy v bílém řeholním rouchu a obklopenou růžemi. Jedná se o velice známou a dříve dosti uctívanou "svatou Terezičku", o katolickou světici Terezii z Lisieux, řeholním jménem Terezii od Ježíška a svaté Tváře. Byla to významná mystička a postava karmelitánského řádu, je patronkou Francie. Obvykle se zpodobňuje s růžemi, a to podle jejích slov, že až zemře, budou  s nebe pršet růže. Svatá Terezička se narodila v roce 1873 a zemřela ve 24 letech v roce 1897. Za svatou byla prohlášena v roce 1925. Terezie od Ježíška napsala autobiografický spis "Dějiny duše", který oslovil mnoho lidí. Byla to mocná a láskyplná přímluvkyně za nemocné. Připisovali jí množství udravení.

 

Nově získaná pohlednice s místem "U Obrázku" za roku 1915.

Skřínka se svatou Terezičkou je na ní dobře rozpoznatelná

 

Na pohlednicích z přelomu 19. a 20. století už je v lesním koutu "U Obrázku" skřínka se soškou zavěšena, což ukazuje, že svatá Terezička měla i tady pro svou pověst pomocnice v tísni významné místo už jen pár let po své smrti. Pro pomoc v těžkých situacích požívala velké úcty. Svou oddaností ke svaté Terezičce byla známá například i Edith Piaf. V jejím životopise se píše: "Když vlivem podlomeného zdraví ztratí zrak, putují s ní ke hrobu sv. Terezičky z Lisieux. „Já nechci být slepá, svatá Terezičko!“ volá malá Edith, a když se jí zrak skutečně vrátí, nedá na tuto francouzskou světici po celý život dopustit. Vždy, když se cítí nejvíc sama, utíká se k ní." Svatá Terezička je patronkou nejen nemocných, ale i letců a leteckého personálu. Je to proto, že za druhé světové války se hodně letců obracelo o pomoc právě k ní.

  Umístění svaté Terezičky do sedmihorské lesní kaple mělo ještě jeden možný důvod. Terezie zemřela na tuberkulozu, a víme, že dr. Šlechta se snažil mimořádně kvalitním hruboskalským vzduchem tuberkulozu léčit, podobně jako se to dělalo ve Vysokých Tatrách. A koho by měli nemocní v té době prosit o přímluvu, když ne Pannu Marii a svatou Terezičku? A pokud bylo některému lázeňskému hostu pomoženo, a jeho stav se na přímluvu Terezičky zlepšil nebo se dokonce uzdravil, má "promodlené" posvátné místo "U Obrázku" cenu z duchovního hlediska nesmírnou.

Svatá Terezie od Dítěte Ježíše má svátek 1.října. V říjnu má svátek i jiná světice podobného jména, sv. Terezie od Ježíše, a to 15. října. Byla to rovněž mystička a karmelitánka, a rovněž je patronkou celé země - tentokrát Španělska.

 

 

 

Jak dříve zas...

 

Nocí jdu. Ticho. Mlčí les.

Vlhkem a mechem les voní.

Do ticha noci ve tmách jen

pramen si zpívá a zvoní.

 

Poklidno v duši, v srdci mír,

že ani věřit se nechce.

Daleko, daleko od lidí -

a je mi tak lehce, tak lehce.

 

Na nebi měsíc, starý druh,

ke mně zří mlčky dolů,

ticho a mír, jak dříve zas

putujem nocí spolu.

 

Karel Babánek, 1935

 


 

Dítě skal osiřelo

 

Tak dlouho se chodí po Sahaře s pohledem upřeným k vrcholům Duranga a Únorové, tak dlouho se kroutí hlavou a říká se: jak tam ten balvan drží, vždyť je celý našikmo, kdy už spadne? Tak dlouho sklání kamenná dáma v dlouhé říze hlavu  k dítěti borovic, které drží v náručí, až jí upadne hlava, což znamená, že se balvan z vrcholu zřítil.

 

Balvan stále na svém místě -

 

- a už tam není.

 

Snad rozsochaté člence reliktních borů neuškodí nechráněný prostor za zády. Ale když bez úhony přežila zřícení balvanu, třeba jí volnost v okolí prospěje...

Věže se zarovnaným přechodem  se mnohem více přiblížily trefnému názvu, který dostaly v 19.století - totiž "Skalní Trosky."

 

Nový obrys "Skalních Trosek"

 


 

 

Hruboskalský značkovník

 

Malá vzpomínka na léto - smějící se značka jakoby jásala nad tím, že do tohohle lesa auto neprojede...

 


 

 

Citát na rozloučenou:  Ve stánku s občerstvením hodlá turistka ochutnat ke kávě vyhlášený regionální zákusek. "Kdepak, paní, jak bych ten koláč mohla v krámě mít," odpoví bodrá prodavačka, "ten neseženete ani v Praze!"

 

Hlavní stránka