Jestliže propojíme zvyklosti typické pro návštěvníky různých skalních měst zhruba před stoletím a více, můžeme se z hlediska lovců skalních rytin dobrat zajímavého směru lovu. Propojovací skutečnosti jsou následující:

 a) sedmihorské lázně byly v uvedené době hojně využívány osobnostmi z kulturního a společenského života;

b) zvykem významných osobností bylo zanechat po sobě celé jméno nebo autogram vyrytý do skalní stěny jako upomínku své přítomnosti, ideálně i s letopočtem;

c) podpisy se houfovaly na jednom místě, aby se upomínka na vzácného hosta mohla těšit ze sousedství jiných celebrit.

Ve Skaláku existuje místo, kde jsou rytiny podobného druhu v hojném počtu shromážděny. Oproti logickým předpokladům to není impozantní skalní stěna některé známé věže v Zámecké rokli, nebo pro střevíčky dam lehce přístupný romantický balvan na vyhlídce. Naopak, jsou to nízké, poněkud zastrčené a nenápadné otesané stěnky u Krokodýla. Důvod, proč jsou vzácné rytiny zrovna tady v nehostinném stínu Čertovy ruky, poněkud uniká, ale jen dokud si neuvědomíme, že stěnky u Krokodýla a sedmihorské lázně mají společnou dobu  svého vzniku - Alois z Aerenthalu nechal přes skály prokopat cestu z Podháje na Valdštejn v roce 1840, a o dva roky později zahájily dostavěné lázně plný provoz. Výletníci z lázní tak chodívali na Valdštejn kolem oblých bílých skalek (původně se tahle část cesty nazývala "Prosekaná skála"), které je zaujaly natolik, že jim pro tvar ležícího dlouhého zvířete s otevřenou tlamou dali název Krokodýl. Možná, že to byla právě panenská nedotčenost čerstvě prolámaného pískovce, která lázeňské hosty navedla k zavedení rytinové "společenské kroniky", podobně jako místo "U Obrázku" bylo spontánně vytvořeno pro duchovní rozjímání. Zajímavé je, že stěnky jako "knihu přítomných" využívaly starší i novější generace lázeňských hostů - je možné vedle roku 1888 potkat podpis z roku 1905, a o kus dál třeba i z roku 1939.

Dnes jsou stěnky bohužel pokryté neuspořádanou změtí písmen a vrypů návštěvníků méně vážených. Odkrývat stopy po významných lázeňských hostech pod nánosem pozdějších i současných škrábanic vyžaduje hodně představivosti. Vodítkem může být především  řemeslné provedení "záznamu" - vzácný host si autogram do stěny jistě nedrásal osobně, tak jako to dělají běžní návštěvníci.

Mapování vzácných podpisů je pro našince dobrá zábava, a pokud se povede pěkný úlovek... Ovšem není třeba se obávat, že někdo jedním zátahem vyloví celý "rybník". Pro všechny je u Krokodýla cenných rytin dost a dost. Jen po suchých a horkých letech se písek drolí, času moc nezbývá...

Díky vlastivědným spisům Ladislava Kadavy můžeme získat základní přehled o osobnostech, které navštívily lázně v letech vyrytých u některých jmen - a můžeme začít hádat,  kdo je kdo. Jistota, že trefa se podaří, je ale bez případného svědectví v turistických průvodcích nebo dopisech slavných návštěvníků lázní příliš malá...

Vzácnými hosty v lázních byli bratři Thomayerové. Známý lékař prof. MUDr. Josef Thomayer se dokonce o svém sedmihorském pobytu v roce 1887 zmínil ve své knize "Z pouti životem". Ozdobně vyvedená písmena F J T se zřejmě týkají jeho bratra, Františka Josefa Thomayera (1856 - 1938), který v lázních rovněž pobýval.

 František Josef Thomayer byl význačný zahradní a parkový architekt, nejlepší ve své době. Vytvořil např. stromořadí na Václavském náměstí, park před Hlavním nádražím a jiné parky v Praze. Jeho lázeňské parky v Bohdanči a v Mariánských lázních svádějí ke smělé myšlence, že parková vnitřní část lázeňského areálu mohla být upravena podle jeho návodu.

Když vidíme na stěnce nápadně malebně vykreslená písmena F Č, až dech se zatají. Víme, že na Hruboskalsku pobýval ve svém mládí František Ladislav Čelakovský (1799 - 1852). Tehdy působil jako vychovatel. Bydlel se svými svěřenci ve fořtovně v roce 1821, kdy se na zámku střídali majitelé. František Čelakovský byl hruboskalskou přírodou nadšen, napsal o ní svému příteli:

"Zde já rád bloudívám a kochám se v krásách přírody, z těch holých skalin bych chtěl samé sochy vytvořit, tuto Herkulesa klečícího, takže by se každý báti musel, aby nevstal a temenem neprorazil nebe".

V poslední sbírce básní "Růže stolistá" z roku 1840 je báseň "Snů mých sídlo nad prameny", hruboskalským lesům jako z oka vypadlá. Jestliže Čelakovský tak na tento kraj vzpomínal, je možné, že v dalších deseti letech svého života nově vzniklé lázně v Sedmihorkách navštívil. A rytina F Č mohla tak vzniknout .

Karel Műller v roce 1882 ve svém průvodci pro hosty sedmihorské a cestující "Lázně sedmihorské na Hrubé Skále a okolí" napsal: "Kdokoliv jsi se do Sedmihorek odebral a dru. Šlechtovi svěřil, měj trpělivost a důvěru! Dlouho, velmi dlouho protiví se někdy nemoc lékaři, konečně ale podá se přece a počne ustupovati. Nejde to najednou,  obzvláště přirozené léčení vyžaduje času. Ten, kdo šel by do Sedmihorek jako k nějakému divotvornému praménku, očekávaje, že jakmile údy své do křišťálové zdejší vody ponoří, choroba z něho spadne, ten byl by na omylu. Zázraky se v Sedmihorkách nedějí, za to ale se tam vzorně - léčí.

Dru. Šlechtovi, jehožto zásluhy udělením více vysokých tuzemských i cizích řádů, názvem vládního rady a rytířstvím na nejvyšším místě uznány jsou, jest podporou u všech lázeňských hostí oblíbený plukovní lékař na odpočinku, dr. Ferdinand Laufberger z Turnova."

A máme tady vysvětlení nejvíce nápadného celého jména na nejlepším místě pod převisem. Je to LAUFBERGER, příslušník jednoho významného lékařského rodu.  Možná, že tahle rytina jména pana doktora vznikla jako poděkování za jeho péči (jméno tesané do kamene vydrží věky) a zároveň dala popud k dalším rytinám této velikosti. Jako třeba je LNOVÁK poblíž. Snad se jedná o známého malíře Láďu Nováka (1865-1944), který se jako vystudovaný architekt a stavitel dosti věnoval výzdobám domů. Například fresky na spořitelně v Turnově jsou jeho dílem. V Praze vyzdobil Rottův dům freskami podle návrhu Mikoláše Alše.

Podobným způsobem lze lovit u krokodýlích skalek do nekonečna. Je to taková hra na pravdu, která nemusí být pravdou (nebo spíš zcela vůbec není), ale jako každá hra může výletníky tudy procházející pobavit a hlavně poučit...