Víme, že Vojtěch Kopic se na Jirošův statek přiženil ve svých třiadvaceti letech, a víme, že na prvním reliéfu, který v roce 1940 vysekal krumpáčem do skály pod statkem, byl kníže Václav na koni. Co nevíme, je důvod, proč se jezdec vznáší nad podivnou stavbou s dvířky jako do sklepa.

Když v roce 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, Vojtěchu Kopicovi bylo dvacet devět let. Na paměť těchto pohnutých dnů zasadil pod statkem lípu. To je uvedeno na stěnce vedle reliéfu: "Tato lípa byla vsazena v nezapomenutelném roce 1938. Všeho do času Bůh navěky. KV" O rok později přišla německá okupace, a Vojtěch Kopic vytvořil onen první reliéf.

Z dnešního hodně prosazovaného pohledu na knížete Václava, jako na slabého vládce vůči západnímu sousedovi, by se mohlo zdát, že zpodobnit v tak pohnuté době právě tohoto českého panovníka a světce bylo výrazem smířlivosti. Ale tehdy se ještě na národního patrona nahlíželo jinak. Ale když stojíme proti skále, máme pocit, že tvůrci nešlo ani tak o knížete, jako spíše o podivnou stavbu. Kníže Václav jen dodává příslušnou symboliku.

Samotné ztvárnění  knížete je velice zajímavé. Jezdec sice jede v plné zbroji, ale na hlavě má  knížecí čapku, a po boku nemá meč. Jakoby chtěl tvůrce naznačit, že o bitvu se tu jedná, ale kníže bude jen velet svým vojům. Další zajímavou drobností je praporec v jezdcově ruce. Je na něm symbol slunce, který byl používán i jako Kristův symbol. Ostatně Vojtěch Kopic v galerii vytvořil Ježíše jako bohatě zdobené slunce nad barevným reliéfem Panny Marie. Mimochodem, tohle místo pod reliéfem Panny Marie je jako stvořené pro chvilku zamyšlení, pokud někdo rád medituje na místech, nabitých zvláštním přírodním a mystickým půvabem.

V jednom časopise se kdysi objevila původní fotografie reliéfu i s Vojtěchem Kopicem, tehdy byl ještě reliéf neohlazený časem, a všechny ozdoby se jevily krásně zřetelně. U fotografie byla poznámka, že stavba pod knížetem má být štítem Kopicova statku. Ovšem my, bádající romantici, víme, že to nemůže být pravda. Spíše se přikloníme k myšlence,  že Vojtěch Kopic udělal to, co udělal musel, tak jak to cítil na počátku německé okupace, že je totiž v zemi nejhůř, jak předpověděl slepý mládenec. Vzal krumpáč a vytvořil důstojnou křesťanskými symboly zdobenou bránu pro výjezd svatováclavského vojska, blanických rytířů. Aby vyrazili na Prahu taky ze severu, a pomohli těm od Blaníku. To je taky důvod, proč Václav v reliéfu nemá meč. Ve chvíli, kdy čeká nad zavřenou branou, ho kníže nepotřebuje. Vyzvedne si později na Karlově mostě meč Bruncvíkův. A pak už pojede v čele obrovského vojska setnout z Hradu prapor, kterému tam nepřísluší povlávat.

Pojednání o blanických rytířích na Hruboskalsku vypadá jako ledabylé bájení, kdyby tahle báje nebyla podpořena blízkou skalkou se záhadnými verši: "Ó lide zřel jsem stíny zašlých věků proč nemáte k sobě více vděku tolik jen vám řeknu čas vše změní, všechno přijde k zapomění". Verše jakoby byly parafrází na vlasteneckou báseň J.Vrchlického "Koruna sv. Václava", kde se to výtkami k české malosti a k boji proti nepříteli připravenými rytíři jen hemží. A víme, že Vojtěch Kopic byl velice sečtělý. O účelu stavby pod kopyty koně tak nemůže být pochyb.

Je nutné uznat, že postavit za okupace u svého statku bránu pro výjezd blanických rytířů bylo přece jen odvážné, tehdy, i v pozdějších dobách - nejspíš proto bylo oficiálně šířeno, že se jedná o starožitně vyhlížející štít statku.

Podle pověstí do nitra Blaníka sem tam někdo zabloudil a s rytíři prohodil pár slov. Vstoupit branou do podzemního světa pod Kopicovým statkem, to i na tak proslaveném keltském území, jakým Hruboskalsko bezesporu je, není jednoduché. Ale je tu jedna možnost - počkat si na Velký pátek, kdy se čtou v kostelích pašije a země se otevírá. Třeba se otevře i Kopicova brána. Ale během roku - člověk nikdy neví - raději na ni neťukejte. Co kdyby ty uvnitř napadlo, že nastal čas?

Letos se Hruboskalsko dočkalo aktualizované turistické mapky v potřebném měřítku 1:8000. Mapu vydala firma Kartografie HP s.r.o. jako součást edice EUROKART (dříve to byla GEOBÁZE). Mapa se pozná podle obrázků, "Lebka" na Sahaře a kostel na Valdštejně. Mapa potěšila řadou novinek. Například jsou vyznačena občerstvovací místa na Valdštejně a v Hájovně u Arboreta, vyznačena je lesní naučná stezka (dětská) s polohou panelů, je tu i umístění panelů "velké" naučné stezky a názvy rozcestníků.

Mapa přinesla podstatnou změnu v turistickém značení. U modré značky, která optimálně spojovala vlakové nádraží Hrubá Skála se zámkem, přes Doubravici a rokli Panenka pod hotelem Štekl, došlo k přeložení. Od vlaku na zámek se teď po modré značce dostaneme dosti značnou oklikou - před Obecním úřadem v Řezníčkově vile modrá značka odbočuje do kopce, a celkem nezajímavou lesní cestou (kde je možné jen vyplašit trochu srnčí zvěře a mezi stromy zahlédnout skálu zvanou Žába) podél hranice přírodní rezervace vyvede turisty spodem k Osudové a odtud přes Dračí skály do Myší díry.

K odklonění trasy jistě vedly obavy o bezpečnost návštěvníků, ale náhradní okruh je příliš zdlouhavý. Možná by bylo výhodnější jít po silnici pár kroků dál, a odbočit (k prospěchu srnek ze Žantovníka) vpravo  až u sochy sv. Jana Nepomuckého. Návštěvníci sice dojdou rovněž do Dračích skal a pod Myší díru, ale cestou se mohou občerstvit u esoterického pramene Souseda, povšimnout si chatové osady s významnou horolezeckou tradicí, u bývalé přírodní dílny na břehu rybníčka vzpomenout na dílo  hruboskalského sochaře Jiřího Nováka, a vysvětlit žadonícím kachnám, že chleba se snědl ve vlaku. Po téhle kratší verzi má na mapě 1:8000 rovněž vést tajemná cyklostezka 4010, která je ve skutečnosti značena od lázní Sedmihorky okrajovou cestou pod Žantovníkem. Mapka na zadní straně mapy uvádí cyklostezku 4010 pod Žantovníkem, čili správně. Cyklisté by se tedy měli držet spíše té méně podrobné mapky na straně s místopisným textem.

Ať tak či tak, přístup pro pěší přímo k zámku je od tohoto roku umožněn po dvou značených trasách, modré a zelené, pouze přes Myší díru. Skoro by to chtělo na sezónu instalovat semafor.

Nová mapa má trochu problémy s rybníky. Vytratily se názvy rybníků Pilský a Černá louže, naopak Smíchouzův rybníček byl změněn na  Nechaník. Ovšem rozcestník nad ním zůstal Smíchouzovým, což  novou generaci návštěvníků možná trochu zmátne.

Protože i na nové mapě jsou podrobně vyznačeny horolezecké názvy skalních věží, vedlo to (jako dříve) autory k umístění vysvětlivek do bílého čtverce v prostoru mezi Hadí údolí a Ztracené údolí. Pod čtvercem se tedy stále nalézá neznámé území bílých skalek, spletitých lesních stezek a muflonů. Území, které ještě nebylo v měřítku 1 : 8000 popsáno a objeveno, a zůstává nadále tajuplným...

Báň širá blednouc,

praská jako svíce,

hnou tajemně se

černé borovice

jak zalklé slastmi.

Zvon skleněný,

jenž aleluja tají,

je zavěšený

vznosně na okraji

 kdes nad propastmi.

 J.Opolský,

z básně "Zimní slunovrat"

 1931

Hodil by se vám tip na vynikající vánoční  dárek? Tady je: průvodce pro turisty z populární edice "Kam v České republice", s poutavým názvem

Kam za příšernými strašidly a jejich ohavnými rejdišti

Autorkou je Eva Obůrková. Kníha je mimořádná svým uspořádáním, nápaditostí  a barvitou grafikou. Není vhodnější knížky, kterou by bylo příjemnější číst o svátečním večeru na chalupě v kostkované teplé dece, zatímco za okny se sype sníh a krbová kamna tiše plápolají...Více informací je na webu nakladatelství

knihy.cpress.cz

nebo na webu autorky

www.skliba.cz

V knižce nechybí Český ráj, a do obsahu nepatrně  přispěly i HP.

Hruboskalský značkovník

Kampak nás zavede toto souznačení? Je na modré značce v úseku Jižního sedlo - Kacanovy, a žlutá šipka s písmenem K upozorňuje na odbočku ke Kopicově skalní galerii. Na stromě je budka, poblíž je "pěšorest", od pěšorestu vede přímo pěšina do galerie. V lese je možné poněkud zabloudit, proto je dobře sledovat další šipky u pěšiny, např. na balvanech.

Citát na rozloučenou: "Byli jsme na Dlaskově statku, který jsme si prohlédli a dostali jsme občerstvení. Druhý den jsme šli kolem Kopicova statku, a i když jsme bouchali na vrata, nechtěli nás pustit dovnitř na prohlídku a uvařit nám kafe. Odmítli nám říct, kde si můžeme na takové chování stěžovat. Museli jsme to vzdát, protože nějaký člověk na nás šel přes louku s vidlemi." - volně podle popisu výletu jedné turistky.

Hlavní stránka