Vzpomínka na Houlu - k
nedožitým šedesátinám
Letos v únoru by Stanislav Houla Zárybnický oslavíl šedesáté
narozeniny. Pamětníky možná potěší vzpomínka zformovaná do
malého pomníčku nepříliš známých fotografií a textů ze
šťastných sedmdesátých let. I když je to už přes dvacet let, co
nás Houla opustil, ty vzpomínky a jeho povídky a básničky jsou
stále s námi...
Trapsavecký oheň 1973 v
Trubějově - Houla u soutěží (druhý zprava)
Trapsavecký oheň 1973 v
Trubějově - Houla před startem (vlevo)
Z potlachu SBO na jaře 1974
 A v pátek...
... poprvé v roce jsi zase vyskočil z vláčku do závěje na
své maličké zastávce. Po létě plném prašných stezek, vedra i bouřek, po podzimu v blátě, deštích a větru přinesly sněhové
vločky první známky zimy. Zastudily na tváři, vnikly do rukávů a
za límec, zmizely v nich tvé boty.
Jdeš prošlapanou silnicí, jež se za půl hodiny změní v polní
cestu a později i ta zmizí v lese, kde si musíš vyhledávat směr
po paměti sám. Všude kolem tma, sníh září ve světle měsíce,
hvězdy říkají "Zima je tady", stromy přikyvují, ztěžklé větve ti
občas hodí na hlavu granát sněhu. Vybuchne tiše, kolem je místo
krve jen a jen bílo, fantazie ti přináší strach z nekonečných
sněhových plání. Nový granát tě probudí do skutečnosti.
Brouzdáš sněhem, vychutnáváš první slast, kterou možná za
měsíc při šlapání metrových závějí budeš proklínat, a jsi
šťasten. Kluci jsou taky zticha, snad i oni propadli kouzlu zimy
a všechno je tak fajnové, že je vlastně škoda slov. Kdo to
nezažil, nepochopí partu šílenců, šplhajících do nekonečného
kopce ke své boudě v této noci zimních duchů, kteří přišli, aby
obšťastnili trampíře našich lesů.
Pak stojíme před boudou. Ta, kterou jsi na jaře stavěl, v létě dodělával a na podzim těsnil, teď stojí spolu s námi před
velkou zkouškou, zkouškou zimního období. Střecha pod sněhem, z
totemu vidíš jen obrysy, ode dveří musíme odházet sníh - a už se
můžeme těšit na rozpálená kamna, horký grog, posezení při
kytarách a první spánek v zasněženém kempu. A ráno máme před
sebou první bílý den téhle zimy...
Houla, Mladý svět, rok 1972
Trapsavecký oheň 1975 v
Trubějově - zleva
Pazour, Robin, Houla, Sint
Trapsavecký oheň 1975 v
Trubějově - zprava Pazour, Koša, Houla
A v pátek...
ti zase nedají tvé nohy pokoj, ve svalech se najde pružnost,
kolena se začnou rychleji ohýbat, krev lépe proudit, prostě
zvedne tě to a jdeš zabalit svou uzdu. Po pečlivém utažení
řemínků, kontrole stálé výstroje a obutí pohorek konečně
vyrážíš...
Kam?
Přitáhne tě dnes savana, kovbojové, dobytek, svištění las,
přátelství a nenávist, láska a boj, dobří rančeři, pastviny a hřmící stáda?
Nebo pojedeš bojovat do horských průsmyků se sněhem a zimou,
nést na zádech předepsanou zásobu jídla, počítat sirky, platit
těžko vyrejžovaným zlatem, utrácet lesklé nugety?
Octneš se mezi Indiány, budeš velkým náčelníkem, lovcem a bojovníkem, tvá péra zvěstují lidu neohroženost a sílu, tvé činy
lásku k rodu?
Vrátíš se k námořníkům na staré plachetnici, milujícím slanou
vodu nade všechno?
Přijdeš k ohňům dřevorubců, žijících ve věčných lesích svůj
těžký stálou prací naplněný život, život mužů a jejich
přátelství?
Nevíš...
Na malém nádraží, kde čekáš na svůj vlak, se můžeš svobodně
rozhodnout. Pojedeš mezi kovboje do Posázaví, na Aljašku kdesi
uprostřed Šumavy, k Indiánům na Moravu, s námořníky do Českého
ráje nebo mezi dřevorubce na Brdy?
Ať přijdeš kamkoliv, víš, že tam najdeš všechno, o čem jsi
snil. A večer - sedíš u ohně s mnoha odlišnými a přece stejnými
lidmi - trampy, kamarády.
Houla, Mladý svět, rok 1972
Potlach plátku "Vypálená brdská bouda" na Kypách, rok 1976
Ráno na potlachu T.O. Slaboši s Česílkem - Moravice 1979
Trapsavecký oheň 1979
Na Brdech, rok 1980
Trapsavecký oheň - před seminářem s Robinem, 1984
|
Ahoj, Kateřino, Tome a ostatní!
Tak jsem si přečet výzvu v TO a říkal si Hele,
lidi si pamatujou. A v tom týdnu mi hned napsala
Strunka Co ty na to? Měli bysme se jim ozvat, nejlíp
se sejít a napsat všichni najednou, že teda žijem.
Jenomže čas běží a my se nescházíme, aspoň teda ne
všichni najednou, i když se porůznu potkáváme, jako
já tuhle a Kavče v jednom klubu nebo s Tapi při Poutnickým bále v Brně nebo
Strunkou na různejch koncertech u nás a podobně,
ale nějak nejsme schopný setkání zorganizovat,
tak to zas vyjde jako obvykle až na Trapsavce, tam
se nás pořád sjíždí většina tý starý party, tý
trapsavecký Smečky, jak jsme si říkávali (a vlastně
pořád říkáme, i když je to spíš symbolický), patří
tam Briggi a Juan a Riki a Johny a Petra a Kutloch a další lidi, kteří nikdy nenapsali ani
řádku, no tak to se sjedem až na Trapsavci a tam je
o čem povídat a cejtíme se zas jak za stara (vlastně
za mlada) u toho vohně a s hromadama písniček
do posledního uhlíku vyzpívanejma a je
nám tam dobře, no a pak si řeknem Tak za rok zas
tady (a třeba se i vsadíme o místo v Trapsavci jako
já s Tapinou na toho letošního) a rozjedem se za
svejma novejma zájmama a rodinama, tak třeba já se
odstěhoval do Rakovníku a žiju tu v paneláku se
ženou a dvěma dětma a pomáhal jsem tu organizovat
trampskou a folkovou kulturu v Klubu mládeže a vůbec mě zajímá tohle dění kolem literatury a divadla a muziky víc než toulání, i když ani ta
krosna (usárna už nestačí) neplesniví, a tak až se
budete courat někde tady a potkáte takovýho jednoho
s krosnou a takovým jedním psem a ten pes se bude
jmenovat Máslo, tak to sem pořád ještě já a jdu
někam anebo vodněkud protože už málokdy jen tak
vodnikud nikam nebo taky se můžem potkat, a kolem
nás bude hejno pionýrů z tábora, kde zrovna dělám
vedoucího (ale to už taky jenom na tábory) a vůbec
těch možností je víc, ale Žijem a nezapomínáme, jak
to napsal do jedný svý písně můj oblíbenec a kamarád
Jarek, ještě pořád píšu do různejch těch trampskejch
plátků a hrabu starý věci ze šuplat pro kamarády, co
o to maj zájem, eště pořád je mi výborně kdekoliv se
sejde výborná parta lidí, ať už trempířů nebo
muzikantů nebo herců, eště pořád to nutí vyrazit ven
mezi neznámo a k ohni do pryč, prostě je to v nás ve
všech, i když vlastně třeba o Lovce, Blackwellovi či
Petře nevím teď nic, tuším, že až se sejdem, bude
dobře všude, nejlíp stejně jako s těma, co se vidíme
za rok či míň a stejně jsme spolu pořád, jestli mi
rozumíte, ale já myslím, že jo, protože když jste si
vzpomněli, tak vlastně jste s náma zůstali taky a to
je dobře a to jsme určitě všichni rádi, protože
nejni nad ten pocit, že jste v někom nechali dobrej
dojem a možná i víc... Jo a vlastně dík za tu výzvu,
je to pro nás takovej malej svátek. Ahoj někde a někdy.
Houla, Mladý svět, jaro
1987
Nejslavnější trampský pes Máslo
Jméno zřejmě dostal podle písně Suchého a Šlitra
"Můj pes Máslo", kterou zpívala Eva Olmerová
|
