Hlavní stránka

 

 

Květen 2020

 

 

 

Canc na uvítanou:

"Zazněla báseň nad krajem

do ohně praskání,

smysl je mastnejm utajen

- to lesa volání

neklidný duši povel dalo..."

     - z Houlovy básně "Briggině"

         

 

Letos se trapsavecký oheň jistě vynasnaží stoupat ke hvězdám slavnostněji než jindy, aby pozdravil a potěšil (i když jen na dálku) jubilantku jeho hořícímu srdci nejbližší. Vlasta Briggi Štefanová, odvážná mladá trampka z Hradce Králové, která trampskou literární soutěž založila a ohni dala poprvé zaplanout, oslavila v měsíci květnu velice významné životní výročí (ostatně jako my všichni, kterým tehdy na počátku všeho bylo okolo dvaceti). S domovenkou neúprosného času se nevandruje nejlíp, ale výhodou vyššího věku je vědomí, že následovat původní myšlenku Briggi a přijmout psaní trampské poezie nebo prózy jako celoživotní úděl bylo správné a jedinečně prospěšné rozhodnutí.  Kdo jednou zažil vůni psaveckého ohně, "ten neodtrhl více", a z "té studny" měl po dlouhé časy co čerpat. Díky, Briggi! Všechno nejlepší k narozeninám!

 

 


 

První dostupná fotografie Briggi - potlach v roce 1971

 

 

Trapsavecké ohně v lomu u Trubějova - začátek sedmdesátých let:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Potlach Svazu brněnských osad:

 

 

 

Trapsavecká slezina v Pečkách

 

 

 

Trapsavec v Soběšíně 1979

 

 

 

Nádražní momentky:

 

 

 

 

 

Trapsavec - Severní Karolína - 1983

 

 

Trapsavec T.O. Idaho u Havlovic - 1989

 

 

 

S Honzou Dobiášem na Trapsavci u Ledče nad Sázavou - 2004

 

 

Snímek z Juanovy sleziny - 2007:

 

 

 

Canc na rozloučenou:

Když jsem se vrátila, měl Hláškoun už rozestláno. „Tomu už jsem nevěřil, že přijdeš.“  „Byl to táta!“ „A já jsem tvůj co? Dědeček?“ Nechtěli jsme se hádat, tak jsme zmlkli. Bilancovala jsem. Byl to krásnej život. Jenže už byl! Nikdy jsem nepřemýšlela, co bude dál.  Je mi jasné, že všechno končí. (Nevěř nikomu, komu je přes třicet.) Čeká mě prázdnota. Velké NIC. Šmytec – utrum! Brr.

     Ve snu jsem se ocitla ve skále. Byla jsem v Ádru, ale nevěděla jsem, kde přesně. Chrámové stěny mi splývaly s Paprikou, Skalní koruna s Hláskou. Blížila jsem se k vrcholu. Musím výš, výš… Ještě tři hmaty, dva, milimetr.

      Prudký záchvat štěstí! Tetelila jsem se blahem. Přímo před očima se mi skvěla, zářila a usmívala se na mne – vrcholová krabička!

     Tak snad zítra…

 

z povídky Vlasty Briggi Štefanové "Krucinál! řekla vévodkyně"

 

 

Hlavní stránka