|
Kdykoli se budeme rozpomínat na trapsavecké osobnosti
sedmdesátých let, měli bychom si do seznamu zařadit i bezvadného
kamaráda Jevgu, v civilu přezdívaného Evžen Carboch. Cenu sice
nikdy nezískal, ale jeho zásluhy na "výchově" trampských
zelenáčů jsou možná významnější - jako novinář měl blízko k
publikování, a jeho články, např. v TO "Mladého světa", mnohým
začátečníkům podaly vysvětlení o "trampských důvěrnostech",
které se nedaly jinde najít.
Letos na jaře se dovršilo smutné výročí čtyřiceti let od
nešťastné události při vodáckém sjíždění rozvodněné řeky Ohře. Na jezu před
Karlovými Vary se převrhla jejich loď a Jevga zahynul, když se
pokoušel zachránit život svého dlouholetého kamaráda Vajgla. Oba
tehdy utonuli.
Pro vzpomínku na Jevgu máme dvě skoro stejná vyprávění o
trampském ohni - jedno veselé (z časopisu SEMTAM 1983) a druhé
(z TO MS) k zamyšlení...
„Jó – a co mně se nestalo! To vám spím a najednou se trochu probudím, jen tak do polospánku, a cejtím, jak
mě něco hřeje do zadku. Tak si tam sáhnu, ale to jsem neměl
dělat! V tu ránu jsem byl úplně vzhůru. Já hořel a připlácl jsem
si kalhoty na tělo!
Vyskočil
jsem a řvu jako bizon. Jednou
rukou jsem si odtahoval kalhoty od mařeny a druhou rozepínal
pásek. Kluci se vzbudili a měli z toho děsnou legraci. Všechno
jsem měl propálený a na mařeně takovejhle puchéjř!“
Kluci se smějou, když jim tohle vypravuju.
„Hele, to jsi si na to měl lehnout!“ radí
Čudla, „tak se zabrání přívodu kyslíku a uhasí se to samo!“
„To se ti lehko řekne,“ povídám, „ale když
jsi rozespalej – a hoříš!“
„To nesmíš
začít zmatkovat. Musíš holt bejt
chladnokrevnej!“ ukončil Čudla rozmluvu a já si zapálil
cigaretu.
Oheň hrál se stíny na stromech divadlo, já
kouřil a bylo mi fajn. Zamáčkl jsem vajgla a hledal na obloze
Malej a Velkej vůz, pak se mi začaly
honit hlavou všelijaký
myšlenky, který mě zatáhly do hlubokýho spánku. Někdo na mne
začal křičet, a mne napadlo, že to možná neřve na mě. Proč by
taky na řval JAU JAU POMÓC?
Zprvu jsem nevěděl, jestli ještě nespím a nezdá se mi to. Naproti mně se totiž hýbal oheň trhavě nahoru a dolů a do stran a z toho mista se taky ozýval ten strašnej řev.
Vyskočil
jsem – a bylo mi hned všechno
jasný. Na Čudlovi hořela celta i s dekou a kalhotama. On totiž
zapomněl při tom zmatku na důležitou poučku, že „lehneme-li si
na místo, na kterém hoříme, zamezíme tím přístup kyslíku, až se
to tím pádem samo od sebe uhasí.“
Holt nesmíš začít zmatkovat!
Oheň je věc, která udělala člověka člověkem,
která do života vyspělého živočicha vnesla světlo jak poznáním,
tak svou září. Oheň, dnes samozřejmost pro většinu lidí, dal
poznat člověku pravou chuť masa, pomáhal mu připravovat nástroje
a zbraně, aby si mohl lépe opatřovat stravu, a s konečnou
platností se povznést nad ostatní tvory. Oheň je posvátnou věcí
na zemi. Dnes si mnozí jeho důležitost ani neuvědomují a přenáší
se to i na některé kamarády, kteří jej berou jako něco, k čemu
stačí škrtnutí zápalky. Pro ně jsou určeny mé řádky.
Važte si ohně! Ctěte jej jako nejlepšího
kamaráda, který nikdy nezradí, pokud nezradíte vy jej. Neumíte-li
rozdělat oheň v dešti – není to jeho chyba. Přitulíte-li se
k němu v noci víc než je třeba a chytne vám spacák – opět to
není chyba ohně, který vám jako pravý kámoš dává to, po čem
toužíte – teplo. Rozděláte-li jej na nevhodném místě a nedáte
pozor, je nasnadě, že se rozšíří a vy nad ním ztratíte kontrolu
– ale ani pak to nikdy nebude chyba ohně, ale vaše. Vaše neznalost lesních zákonů a toho nejdůležitějšího – citlivého
přístupu k přírodě a životu v ní.
Oheň je kamarád.
Pomáhá nám, a i když je to jen malý oheň,
jenž ohřeje konzervu nebo čaj, neházejte do něho nedopalky
cigaret a neplivejte do něho, je to kámoš. Úplně se stydím to
psát, protože by to měla být samozřejmost, ale bohužel není.
Jiná věc je když ráno opouštíte flek nebo
kemp, sesbíráte papíry a odpadky a na tomtéž ohni je splálíte, To
ano, neboť v tu chvíli je to opět kamarád, který vám pomůže zbavit
se nepotřebného a udržet naši přírodu krásnou a čistou. Ale pokud
u něho sedíte, ohříváte si večeři nebo zpíváte a bavíte se, tak
jiné věc než dřevo do ohně nepatří a je pro něj urážkou.
|
