V srpnu jsme ztratili nejlepšího básníka všech trapsaveckých dob - Jaromír Juan Hlavatý zemřel po dlouhé nemoci, které roky statečně vzdoroval. V takové chvíli si můžeme jen povzdechnout, že proti nepřízni osudu se nedá vycvičit žádný pes obranář, a že se jistě jednou s Juanem sejdeme na nebeském potlachu, kde si budeme navzájem předčítat duhovými tužkami na foglarovsky bílá oblaka psaná dílka, a třepotaví andílci nám budou před půlnocí za hlasu nebeských kytar a harmonického štěkání psů přinášet samé první ceny a za svítání do červánkových spacáků hrnečky s kafem... Nic jiného než naději, že to bude právě tak, nemáme.

Od počátku trapsaveckých časů každý věděl, že Juan je tradičně provázen kytarou a německým ovčákem. Ale na dobových fotografiích se občas objevoval ještě jeden  nenápadný detail, který s ním věrně chodil na cestách - hrnek na kávu. "V roztouženém zadumání" - takhle se podle nápisu na zadní straně nazývá skoro čtyřicet let stará fotografie, která byla inspirací pro sestavení vzpomínkové galerie. Malá sbírka hrnečků na letmých okamžicích z trapsaveckých ohňů snad navodí náladu ke vzpomínkám...

Osmnáctý Trapsavec na Slunečné pasece v roce 1992. Vnitřek týpí, kde bydlel Juan, byl vybaven nemocničním stolkem, na němž jsou hrnečky na kávu dokonce dva. Bílý s černým okrajem je Juanův. To co vypadá jako skleničky s léky jsou ve skutečnosti kořenky. Na ohníčku uvnitř týpí vařil Juan kávu svým hostům. Byl to jeden z ohňů, který pořádala Teta Věra, a byl pověstný pěkným počasím a legendou o jejích chrtech, kteří z báglu jisté známé trapsavecké rodiny vyhrabali a sežrali kilo slaniny. Juan tady získal druhé místo (spolu s Mírou Valinou) za veselou povídku "Jak jsem konečně dostal zlatého Trapsavce", a hrál Sintovy písničky hluboko přes půlnoc. Uměl jich opravdu hodně. Povídka je k přečtení zde.

Dvacátý třetí ročník v roce 1997 v Teplicích nad Metují - Juan byl pořadatelem. Na náladovém obrázku z nedělního rána je vedle Aťky připravena Juanova ranní káva v typické silnostěnné skleničce se lžičkou. Káva je stylově servírována na víčku od ešusu.

Vyhlašovací oheň jubilejního ročníku č. 25 v roce 1999 se odehrál v Horkách u Ledče. V porotě byl  Kapitán Kid, který přijel na oheň nejen jako porotce, ale hlavně chtěl být u toho, až Juan dostane Zlatého Trapsavce. V této sobotní odpolední chvíli, s Aťkou a modrým hrnečkem, ještě Juan nemá ani zdání o tom, že jeho báseň "Liják" (k přečtení zde) porazila dílka ostatních psavců a zvítězila - nějak se totiž rozšířila mírně cílená fáma, že Zlatýho získala jeho věčná rivalka Tapi. 

Bezstarostný rok 2004 - trapsavecký jubilejní 30. ročník na prosluněném kopci u Ledče nad Sázavou. Ještě před chvílí byl hrnek z matového skla plný dobré náchodské kávy, teď je vidět jen lógr na dně. Jubilejní význam vítěze třicátého ročniku byl všemi psavci velice žádaný - stala se jím Aťka za báseň "Na souvrati". Rodinný souboj byl tak rozhodnut - Juanova báseň se stejným názvem zůstala o dvě místa pozadu (k přečtení zde)

Třicátý první ročník v roce 2005 - oheň byl na Sluneční pasece u Pelhřimova. Juan zkoumá na bílém porcelánovém hrnku, kam až se má nalít vroucí voda, aby poměr kávy a vody byl odpovídající. V tomto ročníku byla opět Aťka lepší, získala první cenu v poezii oldpsavců, zatímco Juan byl až třetí. Ovšem vynahradil si to o rok pozdějí, kdy obsadil všechna tři místa oldpsaveckých básníků. Tento trojitý útok na cenu nejvyšší nevyšel - ironií osudu získala Zlatého věčná rivalka Tapi.

Rok 2008 - trapsavecký oheň na jihu v Hradci u Stoda. Všechno je, jak má být. Juana provázejí jeho tři věrní, Aťka, kytara a vlčák, a má své vlastní týpí. I velikost hrnku na kávu ukazuje na správnou trapsaveckou pohodu... Aťka byla v porotě, takže rodinný souboj se nekonal. Ale Zlatý Trapsavec unikl Juanovi jen o fousek...

Juanova trapsavecká slezina na Rozkoši, září 2011. Snivá atmosféra v romantickém prostředí kanadského campu vonícího dřevem, divoké kachny táhly na jih, ozýval se štěkot psů a dunění kopyt fríských koní, vánek od jezera nesl poselství z Orlických hor, a Juana doprovázel pěkný nový darovaný termohrnek. Čas se zastavit nedá, doba se mění a hrnečky na kávu taky...

"Rok za rokem na Trapsavci

po básničkách jsme jak dravci

u kafe a u kořalky

proklínáme Cesty - Dálky

neb jsme věkem šediví...

Tak se nikdo nediví"

Knížky s Juanovými básněmi, vydané v nakladatelství Rodocapsa:

Renesance snílků

2009

Lovec něžných strun

2010

Almanach z trapsaveckého setkání v září 2011 u České Skalice

Nespavost

Tak na noc piju vodu s citronem

Na pivu vážně prachy nešetřím

A banjo ladím trochu pod tónem

Nespavost hledám k ránu v povětří

Splín už jsem dávno v kafi osladil

Rýma a rýmy jdou mi naproti

O čem chci psát - to už psal

Karel Kryl

A vztek můj vážně nikdo nezkrotí

Pošlete pár poštovních holubů

Do campů v horách co zítra osiří

Dálka mi dala lehce na hubu

A vlak má odjezd ve čtvrt na čtyři

Juan

Canc na rozloučenou:

"Jak můžu konejšit hořké trampské stáří,

když vandry odkvetly, na krku je září

a ze všech něžností jen lovená struna?

Vymejšlet nadějnou baladu pro Juana?"  

- ze Stanovy básně "Balada pro Juana", září 2011

Hlavní stránka