V posvátném trapsaveckém termínu na konci září se na břeh údolní nádrže Rozkoš v podhůří Orlických hor seběhla stará trapsavecká smečka, aby si potřásla tlapama, podebatila o dávných časech a probrala časy současné.  A taky dobrého jídla bylo dost a dost, o pití nemluvě, a hudby a veselí bylo hojně - krátce řečeno, proběhla psavecká slezina jak se sluší a patří. Přijeli nejen známí trapsavci a muzikanti z Chudinků a Vorvani, a dostavila se i Briggi,  zakladatelka soutěže o Zlatého Trapsavce.

Centrálním okamžikem sleziny byl křest letos vydané sbírky Juanových básní, nazvané "Lovec něžných strun". Samotný křest proběhl za kytarového doprovodu Chudinků, a nemohl chybět přednes veršů autora - byla to báseň "Vyznání". Na cestu ke čtenářům se sbírka osvěžila kapkou rumu, což je příznačné a stylové - v pětačtyřiceti básních zařazených do sbírky se zmínka o rumu vyskytuje desetkrát!  Trampskost rozhodně Juanově poezii nechybí.

Podzimní vítr přinesl déšť a odnesl zprávu, možná i veršovanou, že se sešli psavci,  že na náchodské Rozkoši u kytar a ohně bylo dobře. Věříme, že až se za rok ten podzimní vítr k Rozkoši vrátí, najde nás zase všechny pohromadě...

Úspěšní autoři a hostitelé Aťka a Juan Hlavatých vítají účastníky sleziny

Momentka ze sleziny - hrají Chudinkové

Chudinkové obětavě brání láhev rumu připravenou na křest Juanovy sbírky před nenasytnými prackami psavců

Autor Juan sleduje jak probíhá křest jeho knížky -

foto: Kytka

- aktéři křestu sledují spokojenost autorovu s průběhem ceremoniálu

(zleva kmotři Ivan a Jindra Lokvencovi, roztomilý psík a paní nakladatelka)

Rada dvacátá druhá:

Na trapsavecké slezině na Rozkoši byla psavcům nenápadně podstrčena k seznámení i naše  příručka "Trapsavcem snadno a rychle". Potěšitelné je, že toto dílko bylo kolegy autory přijato se shovívanou přízní, a že její popularita roste. Opravdu potěšitelné - můžeme se pustit do dalších dobrých rad, a dnešní téma je velice zajímavé, má název

„Až do krajnosti!"

Kdy si psavec může být jist, že jeho dílo se čtenářům zalíbí a budou ho číst s chutí? Když překročí hranici mezi vyprávěním zážitku "ze života" a mezi příběhem, který hlavního hrdinu dovede do krajnosti jeho činností. Trochu nesrozumitelné, sáhněme raději po ukázce:

Příběh podle možné běžné nedramatické skutečnosti, a tudíž pro čtenáře nudný:

Kid uviděl světýlko v lese a hnal se k němu. Byla tma, blátivo, Kid občas uklouzl, upadl, odřel si koleno, ztratil baterku a zase ji našel, ztratil sirky a už je nenašel, ale chaloupka už byla na dosah. Teplo vyrazilo ze dveří, a Kida vítal laskavý úsměv hodné důchodkyně.

"Mám odřené koleno, a nevím, jak se dostanu na vlak!" sténal Kid. "A když nepřijdu v pondělí na písemku z matematiky, dostanu špatnou známku!"

Stařičká důchodkyně měla klidný hojivý hlas. "Všechno dopadne dobře, synáčku. Vezmi si ještě koláčky!"

Příběh dovedený do krajnosti a tudíž čtenářsky zajímavý:

Kid uviděl světýlko v lese a z posledních sil se k němu plazil. Jeho život visel na vlásku. Ve tmě, vichřici a mokru si zlomil lýtkovou kost, holenní kost a zápěstí, ale nadějné světýlko v dáli na propastném skalním srázu v něm probouzelo touhu zápasit o holý život. Kid se málem  utopil v blátě, jeho bágl sežral hladový krokodýl, ten nejhroznější, jaký kdy utekl z útulku "U štěstí zvířátek".  Pronásledoval ten zubatý netvor Kida dlouho, v bažině rádoby lesní cesty, nikdo totiž Kidovi neřekl, že trampové by neměli věřit navigaci GPS. Neštastný Kid - když konečně čelem rozrazil dveře chaloupky a proplazil se přes práh s nadějí v soucitnou lidskou pomoc, stařena co žila v chaloupce řekla: "Sedni si, spratku, tady do toho chlívka a počkej až roztopím pec!"

Kdybychom si měli vybrat, kterou ukázku použít do rozepsané povídky, volba je jednoduchá. Činnosti dovedené do krajnosti vítězí vždycky!

Pátek

Když se černý mraky k horám tulí

Ve vzduchu plno elektřiny

Pátek - den ve znamení smůly

Hraje si s námi ententýny

Brouzdáme časem po staletí

Máváme vlakům na pozdrav

Jsme dálek ušmudlané děti

S vůněmi červencových trav

Juan

Canc na rozloučenou: "Stovky autorů a autorek prošly trampskou literární soutěží Trapsavec od roku 1971, kdy vznikla. Podstatně méně je těch, kteří jsou psavecké smečce věrní dodnes a jen pár těch, kteří se doma mohou pyšnit sbírkou cen. A úplně nejvíc ze všech jich posbíral malý velký muž – Jaromír Juan Hlavatý." - Belmondo, časopis Folk (www.casopisfolk.cz)

Hlavní stránka