Potřetí se do půvabného srubového campu na břehu nádrže Rozkoš u České Skalice sjeli trapsavci-pamětníci, aby si připomněli, že v tomto termínu na konci měsíce září býval svátek pro psavce nejvýznamnější a příjemně uzavírající letní období, to je vyhlašovací oheň Trapsavce. A jak si člověk na nějaký časový koloběh v mládí zvykne, ve stáří se jiným mravům psavec nenaučí...

Tentokrát šla se zvadlem výzva, aby psavci přivezli na slezinu svá nová dílka, povídky a básničky, aby se předvedlo, jak dalece ještě studnice nápadů a propisovačky oněm pamětníkům nevyschly.

Někteří účastníci výzvu skutečně poslechli, a tak hlavním bodem programu kromě výtečného pohoštění a muziky bylo autorské čtení dodaných příspěvků (jeden byl z důvodu momentálního nedostatku papíru načmárán na papírový tácek). Bujarou odezvu zaznamenala Brigginina povídka "Velký vandr", nejuznalejší "umí" si vyslechl Juan za báseň "Nespavost".

Briggi, zakladatelka a první organizátorka Trapsavce v záři podzimního slunce na Rozkoši

Jakmile doznělo recitování a předčítání, pospíchaly z pouzder hudební nástroje, a pod modrou podzimní oblohou s klínem divokých kačen, letících do země tří sluncí, si přítomní užívali časy, o kterých se dá říct - takhle nějak vypadá ráj trapsaveckých pamětníků. Náchodská kapela "Pevná vůle", muzikantské seskupení Tryskáči ze Dvora, Juanova kytara a banjo, co dostal od Aťky k Vánocům, a to všechno dohromady doplnilo stylové prostředí kanadských srubů z těžkých klád a s přírodními travou a rozchodníky pokrytými střechami, a skutečnost, že kam se člověk podíval, viděl pohádkové fríské koně s dlouhými hřívami ze Šonova. Ve srubovém campu totiž probíhalo profesionální fotografování pro kalendář se šestispřežím fríských koní, a kdo na Juanovu slezinu nepřijel, má čeho litovat. Obdiv tohoto plemene je na místě, vždyť jsou to koně rytířské, a nejkrásnějším koněm roku 2011 se stal právě fríský hřebec! Vzpomínka na šestispřeží se hned tak nevymaže z paměti, a ještě po letech se bude vzpomínat - jó, to byla ta slezina jak tam byli ty koně...

Aťka přednáší báseň z papírového tácku

STÁŘÍ JE HNUSNÝ!!!

          (Bohužel je to jediná možnost, jak se dožít vyššího věku.)

Už jsem tomu ani nevěřil, ale stalo se. Dostávám zvadlo od kamarádů: do lesa. Letargie je fuč, nastupuje euforie. Jásám. TĚŠÍM SE! NA VANDR!

          (Člověk se má mít furt na co těšit.)

Rozjímám nad pošetilostí mládí při představách staroby:

- „Bělovlasý kmet těžce usedl na ztrouchnivělý pařez.“

          (NEUSEDNU. Nemluvě o tom, že plešatý člově se šedin obávat nemusí!)

- „Ráno vstanu, opláchnu oči, vyčistím zuby, nasadím si je, ...“

          (Ha, ha. NEVSTANU.)

- „Náš šerif je už velkým pamětníkem.“

          (NEJSEM,skleróza nedovolí. MÁM NĚCO SE SKLEM!)

Být hodně nemocný má i své výhody. Nakonec vám povolí vše, co dosud zakazovali. Dokonce říkali, že - jestli chci - pustí mě domů.

          (Nemám domov, MÁM VANDR!)

- „Už začalo se kácet...“

           (Pchá! Náš les je jedna veliká paseka s několika ojedinělými lesními velikány, kteří jediní mne pamatují ještě za mlada.)

Nejsou ve stavu, aby mne sami dokázali přesunout na vandr. Přemístili se do špitálu. Jsem šťasten. Domlouváme detaily, jak to provést, abych se na vandr dostal.

K ránu se něco porouchalo. Poznal jsem, že mi už čouhá parte z kapsy.

         (NEPOJEDU NIKAM!)

„Pojede na svůj velký vandr,“ říká doktor. „Tolik se těšil!“

ŽIVOT JE SMRTELNÁ CHOROBA,

                                   PŘENÁŠENÁ POHLAVNÍM STYKEM! 

Na camp přijíždějí fríští koně ze Šonova v sehraném šestispřeží, a je to zážitek na celý život. Informace o šestispřeží jsou na http://www.konesonov.estranky.cz/

Čelo šestispřeží dává přednost zprava a pózuje fotografům s Juanem.

Výstavba kanadských srubů v nefalšované české divočině.

Fríští koně při práci...

... a po práci si popoběhnout pro hezké pohlazení,

Aťka se zabývala sběrem důvěrných informací pro povídku "Sedm černých koní"  (Gina neprozradila jména některých koní a v povídce jsou jména smyšlená) -

- zatímco krásná kobylka za jejími zády usilovala o Juanovu přízeň.

Pohoda v romantickém prostředí kanadského campu vonícího dřevem, když divoké kachny táhly po obloze, ozýval se štěkot věrných psů a dunění kopyt stáda fríských koní, vánek od jezera nesl poselství z Orlických hor a ve sklenici tiše klesala pěna - to byla ta nejkrásnější doprovodná atmosféra k básnění a psaní povídek...

100

čísel vydání od počátku v r.1994

dovršil trampský časopis

Puchejř

Do další stovky přejeme co nejvíc spokojených čtenářů, co nejvíc pilných autorů a co nejvíc  redakčního nadšení!

Takhle vypadala obálka prvního čísla Puchejře v r.1994. Od té doby ušel časopis obrovský kus cesty...

obálka od Cimbury

 z devadesátých let

informace o časopisu

zde

Gizela a Chobot z Náchoda na letošním Trapsavci nad avalonskou nabídkou. V rámci společenského drbníčku můžeme prozradit, že Gizela se za Chobota nedávno provdala!

Brigginina povídka "Stáří je..." a příspěvky od dalších pěti autorů jsou obsahem Almanachu, který je k dispozici v nabídce nakladatelství.

Canc na rozloučenou:  "Co je to za koně, co rozbuší srdce milovníka koní při pohledu na jeho krásné chody ať už pod sedlem nebo ve spřežení?! Co je to za koně, kterému někdo dal přezdívku "černá perla"? Je to FRÍS!!!" - www.friskykun.com

Hlavní stránka