Indiánské léto odtáhlo do dalekých zimovišť a vládu nad stádem pískov-cových skal pod Fort Drabes převzal drsný předák Podzim. Přihnal déšť, vítr, ponuré večery v osamělých skalách (věčný rival T.O. Jižanská vlajka odcestoval s indiánským létem do teplejších hospod) a nebezpečné myšlenky.

Nejdříve jim podlehl osadník Klacek. Choval se vzpurně proti zákonům osady, neochotně chodil přes kilometr pro vodu (a přitom mohl zahlédnout srnky!) a házel poznámkami "už toho mám dost" pokud šerif nebyl nablízku. Ale Klacek je hoch jednoduchý. Když sebral odvahu a prohlásil, že jede naposled a s čundrem končí, že se chce "prospat v teplejch peřinách a dívat na nedělní pohádky v televizi", šerif nemrkl okem. Ale cestou od vlaku do studených skal na camp kráčel za Klackem a pateticky odříkával pražce, šíny, vlaky, kytary, zapalte oheň, camradlo, potlach, fágule, uhaste oheň, cancák, usárna, až se troufalého osadníka zmocnilo dojetí. Klacek rozechvěle pohladil domovenku (takhle ošuntělou by snad ani neměl nosit), na campu láskyplně objal všechny stromy, drobečky pohostil veverku a s nadšením se odebral do chatrného spacáku pře-čkat mrazivou noc. První krize v osadě byla zažehnána.

Druhý osadník, zrzavec Bíba, dobrý člen a znalec krásných dívek, odolával nastupující podzimní temnotě déle. Z lesních pěšinek sice zmizely půvabné turistky, ale zbývaly půvabné houbařky. Když i houbařky odešly k ústřednímu topení, Bíba propadl trudnomyslnosti. Chtělo se mu prchnout za těmi dívkami, chtělo se mu vyprostit se z tvrdosti osadních pravidel, znemožňujících jít se ohřát do restaurace Na Vyhlídce.

"Mně se stejská po městě. Tady není žádná dívka lepých a oblých tvarů," kvílel Bíba.

"Dívej se na Klackovu kytaru. Je lepená a taky má oblé boky."

"Ale jeho kytara je otřískaná z vlaků a nevoní. Moje krásné dívky byly hlaďoučké a voněly po šampónech. Kdybysme aspoň vozili osadní mejdlo, abych si měl k čemu přivonět."

Šerif nacákal na Klackovu kytaru syntetickou vánoční vůni, aby její oblé tvary připomínaly Bíbovi Sněguročku, kterou obdivoval v mateřské školce, ale Bíba propadal trudnomyslnosti stále hlouběji. Naštěstí se konal pod Fort Drabes orientační běh pod názvem "Pohyb hřeje". Lstivý šerif přilákal na stezku vedoucí do campu houf mladičkých orientačních běžkyň, a když se dívky s barevnými čelenkami a štíhlými lýtky přehnaly přes ležení, rozdychtěné a usilovným během zrůžovělé, Bíba se uzdravil. Dlouho sice nedovolil dotknout se dívčích stop, vinoucích se v písku kolem ohniště, a Klacek musel při vaření balancovat na špičkách kanad, ale druhá osadní vzpoura byla odvrácena. To nejhorší mělo teprve přijít.

Jednoho pochmurného dne, kdy zamračená obloha splývala s temnotou lesa a předák Podzim hnal kaňonem deštivé hřebce, šerif vyhlásil mimořádnou prohibiční prohlídku žracáků. Dopadlo to prabídně. Bíba měl v kápézetce pod šitíčkem ukrytou pohotovostní Startku a Klacek schoval do staré kožené rukavice placatku s rumem. Šerif placatku otevřel a lesem se šířil zvláštní pach, jako kdyby se tu vařil grog. Klacek používal rukavici pro přikládání polínek ohně, což je posvátný úkon, a šerif se naštval.

"Rum a cigára!" zvolal. "Pošpinili jste osadu, Seveřani. To mám za všechnu  námahu učinit z vás vzorné zálesáky? To se před Matkou Příro-dou nestydíte?"

Bíba s Klackem se nestyděli, naopak se snažili zabavené věci získat zpátky s vemlouváním, že v dešti Matka Příroda stejně nic nevidí, nejspíš už taky zalezla někam do tepla, macecha jedna. Ale šerifa výchovný neúspěch tak rozrušil, že došlo i na něho. Nasadil výraz zatrpklého westmana a propadl podzimnímu smutku. Nejdříve politoval sám sebe, že utrácí mládí ve společnosti dvou nezvedenců Bíby a Klacka, potom politoval osadní camp, že po něm ti dva zhýralci chodí, a nakonec s lítostí vzpomněl i na Matku Přírodu, že se jí narodilo něco tak odporného, jako ti dva kuřáci a alkoholici Bíba s Klackem. Na závěr litování prohlásil:

"Mně už to nebaví. Všude samý stromy, je tu zima a nevlídno. Kdybyste přinesli chrastí, vždyť oheň vůbec nehoří. Jen čmoudí a pálí mě z toho oči. Kdybych raději studoval, aby ze mně něco bylo!"

Načež oznámil přítomným, to je osadníkům, tábořišti, předákovi Podzimu i rozmazlené veverce, že to nemá cenu a že navrhuje T.O. Severní západ rozpustit. Osadníci se polekali, ale Bíba neztratil hlavu. Zvolal:

"Ale to není jen tak, zrušit trampskou osadu! To se musí, šerife, někde prohlásit! Na potlachu u večerního ohně se musí prohlásit zánik osady, podle zákona trampů. Ale pamatuj, šerife, že T.O. Severní západ je jediná osada pod Fort Drabes, kde vládne spravedlivá prohibice. Když osada zanikne, kdo bude hájit hrdé myšlenky Severu?"

Šerif po něm střelil chmurným pohledem. Teď se zaříkáváš hrdou prohibicí, kuřáku?

"Bíba má pravdu," přidal se Klacek, "měli bysme jet někam na potlach, abys přišel na jiné myšlenky, šerife, a nemyslel na nejhorší."

"Vyhlásím konec osady hned a tady, tady u toho čmouďáku," zatvrdil se šerif. "Je mi nanic, a tramping je nuda ve studeném větru. A přineste už nějaký dřevo."

Bíba s Klackem vyrazili na klestí. Mlčeli, v mlze se stejně neviděli, ale mezi zavlhlými kmeny stromů tiše poletovaly jejich myšlenky:

 Bylo by fajn, kdybysme se zbavili šerifa, mohli bysme táhnout od stánku ke stánku, od hospody k hospodě

 Rozpustíme osadu a vyrazíme do teploučka v restauraci Na Vyhlídce

 Vstoupíme do T.O. Jižanská vlajka a oslavíme to v nádražní restauraci

 Ale co by tomu řekl Sever? Kdo by se ho zastal? Co by  tomu řekla Má-ma Osada? Osadu, tu pravou osadu, má poctivý trampíř jen jednu

 Mohli bysme mluvit sprostě a válet se ve spacáku do oběda a pokřikovat na holky

 Kde zůstala osadní disciplína? Bez šerifa zvlčíme!

A já si nacpu plnej žracák kouřením a taky usárnu, a spacák budu nosit v ruce, anebo do spacáku taky nacpu cigarety a povezu si ho na vozejku jako trafiku

 Ale jak bychom mohli vandrovat bez šerifa? Nikdy! Osadu je třeba zachovat!

 Bíba s Klackem byli rozhodnuti.

"Šerifa potřebujeme zahřát, tak nějak vnitřně, a hlavně rozveselit," spekuloval Bíba, "aby se mu vrátil ten správnej vandráckej morál. Potřebo-vali bysme do něj dostat tak decku rumu. Ale kde bysme v týhle pustině sehnali alkohol? Do restaurace Na Vyhlídce nás šerif nepustí ani pro tatranku. A placatku z rukavice šerif zabavil."

"Já bych věděl,” potutelně se přiznal Klacek, “já mám ještě dvoudecku pro nejhorší časy v tom velkým pařezu vyžraným od mravenců. Ale měl jsem namále, mravenci nasávali skrz prokousanej špunt, a šerif je pak chodil pozorovat, že prej dělají klikatý cestičky."

"Ty zase kecáš, Klacku," smál se Bíba.

Když Klacek s Bíbou přitáhli klestí k ohni, šerif byl na pokraji zhroucení.

"Chtěl jsem jít na vysokou a skončil jsem jako prochladlý nevzdělanec v pustém lese, " skučel šerif. "Je mi zima. Chci na vlak a domů. Nemám trampy rád."

Osadníci neváhali. V mžiku šerifa zahříval plápolavý oheň a v ešusu syčela vřelá voda. Klacek se vytasil se dvoudecičkou pro nejhorší časy. Byla to tmavohnědá lékárnická lahvička, popsaná úhledným písmem lékárníkovým. Podle toho písma měla obsahovat dětský sirup proti rýmě a nachlazení.

"Tady mám něco pro zdraví, šerife. Horkej čaj tě rozehřeje a medicína nás ochrání před kašlem a rýmou, dnes je toho věru zapotřebí, a bude nám na vandru dobře ..."

Skalní soutěskou se znovu rozšířila vůně, jako když se vaří grog. Klacek snaživě nalil horký čaj do poloviny šerifova plecháčku s jahůdkou a dolil medicínu. Šerif podezřívavě zavětřil.

"Ten čaj je divně cítit!"

"To jsou cizácké voňavky padlých žen," zabásnil Klacek, ctitel filmu "Limonádový Joe", ale Bíba do něj kopal, aby v situaci vyhnané na ostří prohibice zbytečně nežertoval. Honem šerifovi vysvětloval: "Toho si nevšímej, šerife, to je doktorskej pach. To víš, léčivo. Čaj s touhle me-dicínou je ohromně zdravej, šerife, mně ho dávali už na základce, a podívej, jakej jsem zdravej a odolnej!"

Šerif moudře kýval hlavou a poznamenal, že Bíbův skvělý zdravotní stav je jistě také zásluhou přísné kuřácké abstinence v osadě. Přestal větřit nad plecháčkem a popíjel. Bíba s Klackem ho pilně následovali, a před půlnocí byla osada zahřátá a veselá. Pak začal foukat severní vítr, provázený studeným deštěm, a osadníci šli uložit šerifa pod igelit do spacáku.

"Duj, větře, duj! Naše vlajka se ti neuhne a domovenky jsme si přišili pořádně!" vykřikoval šerif. "Ráno mi připomeňte, drazí osadníci, že chci stanovit nový zákon osady. Budeme pít čaj se sirupem proti nachlazení pravidelně. O jeho skvělých účincích nemám pochyby. A kamarád Klacek ať je jmenován medicinmanem osady! Tramping je krásný."

Jakmile šerif usnul, Bíba s Klackem se začali bouřlivě radovat.

Nedělní ráno bylo na osadě plné veselého ruchu.

"To jsem si nemyslel, že to tak fajnově dopadne," špital Klacek Bíbovi. "Jen si to představ, Bíbo, každej vandr budeme pít čaj s rumem! Příští pátek donesu půllitr medicíny, když už jsem ten osadní medicinman!"

"Raději dones litr!" radil Bíba. "Meruňkovici, slivovici a švestkovici, ale hlavně rumu hodně!”

Spiklenecky se radovali, a Klacek si dokonce neslyšně pobrukoval jižanský chorál "hop tam s jednou, hned mi nalej druhou", ale samozřejmě tak, aby ho šerif plný obnovené trampovací síly neslyšel.

Po dlouhé době se z mraků vyhrabalo neduživé slunce. Předák Podzim si dal sedlo pod hlavu a spolu s vandráky se vyhříval v prosluněném nedělním lese, vonícím po houbách, vlhkých pískovcích a kůře borovic.

Šerif chystal zápis do osadní kroniky. Kronika byla původně dívčím památníkem, jehož barvotiskové růžičky a nadpis "Na památku" byly schovány pod vypelichanou králičí kůži. Šerif zapsal nové ustanovení osadní, pojednávající o užívání léku proti nachlazení. Ustanovení doplnil dodatkem:

Medicína bude v lékárně nakupována pod osobním dohledem šerifa, aby byla ověřena a nepáchla jako rum, největší nepřítel a záškodník osady. To rozhodl a zapsal šerif T.O. Severní západ. Howgh!

Křest Juanovy sbírky "Renesance snílků" v roce 2009