Canc na uvítanou: "Fzecki hori sou fpotstatě Brdy. Buť vječí nebo menčjí." - Cimburův zákon
Před rokem touto dobou bylo ve skalkovém lese smutno. Už nemáme Cimburu! Veveřák našel pod pultem ve stánku vajgla a šel si ho na Cimburovu památku pokuřovat pod borovici. Rejsek si zalezl do kelímku od piva, a ježek zmateně pronesl: "Cimbura už nebude na pódiích trampských pořadů předčítat povídky o nás?" Nebude.
Loni na svátek sv. Mikuláše nás zaskočila smutná zpráva, že zemřel Karel Vidimský zvaný Cimbura. Trochu si při prvním výročí toho dne na Cimburu zavzpomínáme, a nejen o vděčných zvířátkách ve skalkovém lese. Je to zvláštní, že i když Cimbura pro tramping udělal mnoho, jeho prostředím byly pořady, potlachy a muzika, hodně lidí a hodně ruchu, vlastně jeho uzavřenost způsobila, že se o něm moc neví. Ale ví se bezpečně, že to byl nesmírně nadaný renesanční člověk, pečlivý, pilný a důsledný. To všechno můžeme dokázat záplavou jeho dokonalých kreseb, zvadel, novoročenek... Důsledný do poslední vteřiny byl v přípravě pořadů, které konferoval. Když si připravoval čtení povídky, četl si ji doma několikrát se stopkami v ruce. Byl vynikající konferenciér. Byl vtipný, pohotový, přizpůsobivý, což se projevilo hlavně u potlachových ohňů. Cimbura byl talentovaný psavec - v Trapsavci byl oceněn čtyřikrát a v soutěži T.O. Estacado získal v roce 1982 hlavní cenu za povídku "Zloprcek". V roce 1980 vydal samizdatovou sbírku svých povídek. Cimbura byl silná, nenapodobitelná a výrazná osobnost. V T.O. Forty Miles zastával funkci šerifa. Zasloužil se o šíření brdského vlastenectví a slogan "Fšecki hory jsou v podstatě Brdy" je připisován právě jemu. Jenomže Cimbura, podobně jako mnoho jiných kamarádů, málo vzdoroval démonu alkoholu - dokud se v říjnu roku 1987 neoženil se slečnou Brigitou Šulcovou. Ve svatební den došlo k veliké změně, a Cimbura se ve svých obvyklých činnostech posunul o stupeň výš. Rodinný krb, písničkové pořady a péče o nové hudební skupiny nahradily v novém Cimburově životě nevázané bouřlivé způsoby svobodného mládence...
Pro zvířátka ze skalkového lesa byl Cimbura jako přednašeč neocenitelný. Krátké humorné povídky bývaly na trampských pořadech v módě, vyplnila se hudba slovem, a účinkující se mohli v zákulisí osvěžit. Cimbura četl povídky o zvířátcích ze skalkového lesa nenapodobitelným způsobem. Jistá trampská celebrita dokonce v dopise napsala, že na jistý pořad v jistém okresním městě přijede, jen když Cimbura bude číst povídky o zvířátkách. Ovšem nic nebylo jednoduché. Cimburu zlobil dech, a tak ve všech povídkách z oněch dob jsou čárky umístěny tak, aby vyhovovaly Cimburovu plynulému přednesu, totiž aby se mohl v mezírce po čárce nadechnout. Tyto podivně umístěné čárky vzdorně zůstaly i přes výtky pravopisu znalých čtenářů navždy na svém místě... Cimburovy povídky oceněné v Trapsavci:
Potlach SOH, 1978
V Malostranské besedě s Čárou
Konferenciér na Jizerské notě
S Aťkou - příprava na pořad
Cimbura, jak si ho pomatujeme nejlíp...
|
