Čtvrtý ročník Trapsavce v roce 1974 se začal tvářit mazácky a spolehl se na vytvořené tradice. Oheň byl 31.srpna v lomu za Trubějovem, výstupní stanice Řešetova Lhota. Sjelo se ke třem stovkám tlachovníků z celé republiky.

Sobotní odpoledne zaměstnalo psavce u  soutěží, ale přesto zbyl čas na pročítání příspěvků, do nečitelna proťukaných na průklepovém papíře. Výsledky byly vyvěšeny, a tak se každý příchozí mohl přesvědčit, jak hluboko v bodování klesl. Anebo naopak - pro Tapi, Houlu nebo Johnyho to bylo vítězné odpoledne.

Potlachových soutěží bylo víc než minule. Vedle tradičního trojboje v běhu, což byl boční běh, běh s vejcem na lžíci a strkání ešusu hlavou k cíli, si nadšení přihlížející užili napínavé soutěže v navazování oděvů. Vítěz dosáhl na první místo za cenu rozřezání zánovních džín. Obětování nedostatkového oblečení pro vítězství v potlachové soutěži ohromilo natolik, že se o něm zmínil Honza Dobiáš  v "Táborovém ohni" v časopise Mladý svět.

Briggi (uprostřed s nezbytným sešitem) řídí odpolední soutěže.

Dramatickému finále v Trojboji přihlížela řada diváků.

V této chvíli Tapi už ví, že získala Zlatého Trapsavce. Kdo by se neusmíval? Tapi je krátce po svatbě s Rikim z Brd, je jí teprve dvacet let, její básně a povídky dobývají trampské rubriky a získávají popularitu, její písničky se zpívají, a za pár dní otiskne Mladý svět její profil. Kdo by se neusmíval? Na svůj vznik čeká báseň "Cesty", kultovní povídka "Vaťák a hřeben" a povídka "Hledání cest". Hvězdná dráha je před ní rozprostřena, a že  není uzavřena ani po čtvrtém Zlatém Trapsavci, je snad samozřejmé.

Na ohni se poprvé prezentovala autorská dvojice Robin z Vinoře a Buldok. Přivezli novinky z nakladatelství Vypálená Brdská Bouda, a přítomným psavcům, kteří vydávali vlastní pokoutní plátky, rozdali ceny soutěže trampských časopisů. O téhle Vypálené Brdské Boudě se bude ještě hodně mluvit. Robin s Buldokem přivezli na oheň i vlajku VBB a pověsili ji na stožár. Během odpoledne byla ukradena, a i když oba autoři po ní pátrali, nenašla se. Domnívám se, že ji nenápadně "uklidil" některý z organizátorů, a to z pochopitelných důvodů. Opatrnosti nebylo nikdy nazbyt.

Zapalování ohně provázelo kromě "Vlajky" i "Trampské srdce" od Briggi a báseň Mikiho Ryvoly "Sme trampové ..." Další tradice, která začala s prvními ročníky a udržela se. Večerní program byl náročný. Soutěže ve zpěvu (Juan okouzlil podáním písní Kapitána Kida), veselé vyprávění, rozdávání cen a čtení příspěvků, drobné obveselující soutěže - ve dvě hodiny ráno byl program ještě v plné síle. Ty tlachovníky, kteří pospávali, bezpečně probraly z bezvědomí Skunkovy písničky, které jsou všeobecně známé. Porota byla nadšena a Skunk oceněn, i přes odpor některých citlivějších povah, kterým Skunkovy písně připadaly poněkud drsné.

Trapsavecká soutěž zaclaimovala v životě trampů pořádně velký díl. V tomto ročníku vložilo svá dílka do rukou poroty 95 autorů! Nejvíce obstála báseň "Ruku v ruce" a Zlatého Trapsavce za ni získala Tapi. Výsledkům Trapsavce a ohni byla věnována celá plocha žlutého čtverce "Táborového ohně" v Mladém světě. Vítěznou báseň "Ruku v ruce" doprovodily fotografie Petra Pedra Trnky a komentář Honzy Dobiáše s výsledky. A celý odstavec byl Tapi i věnován.  

Do zlatého fondu Trapsavce zařadil čtvrtý ročník vedle "Ruku v ruce" i brdský kultovní "Vobchod" od Houly. Porota byla ve složení: Zdeňka Čepeláková, Jiřina Georgína Třešková, Jan Dobiáš a Jiří Sint Nekvapil.

Totemová lebka

 Na trapsavecké ohně v prvních ročnících v lomu v Trubějově dohlížel totemový sloup, na který se věšela vybělená "bizoní" lebka. Na obrázku je zaznamenán okamžik zavěšení lebky na totem.

Detailní pohled na ještě zachovalou lebku

Na totem se v sobotu odpoledne spolu s bizoní lebkou zavěšovaly ceny za trojboj a další soutěže. Dole u paty totemu byly vetknuty fagule. Jak vypadal totem s lebkou a cenami, je zachyceno na kresbě v cancáku.

Ceny za trojboj a další soutěže v roce 1974.

Totem s bizoní hlavou dohlíží na psavce ...

Úryvek z básně

"Ruku v ruce"

Toulaví jezdci na  vagónech

trampové zrezivělých kolejí,

kde pražce klepáním se zahřejí

a vítr píská song ve zdivočelých tónech,

v lijáku, mrazu, nepohodě

jeli jste cestou ke svobodě

a místo ní vás čekaly zas mříže.

Já život na trati už asi nepoznám

a vaše příběhy znám jenom z knížek.

 Proč tedy cítím v dlani vaši dlaň?

Tapi

Hlavní stránka