Červenec

 2012

 

 

 

 

 

Hlavní stránka

 

 


 

 


 

 Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

Citát na uvítanou:

Stesklo se srdci tuláka -

co chtělo kvést už nevzkvete.

Oblaků němá jednou hra

těšila duši dítěte."  - úryvek z básně, 19.století

Vzpomínka na skrytou romantiku Žaludštejna

Už tomu bude třicet let, co nás pán na Žaludštejně pozval na prohlídku svého romantického sídla. To se nachází v jižním údolí pod Kopicovou skalní galerií u jednoho z rybníčků. Možná právě blízkost Kopicovy galerie inspirovala majitele kacanovské rekreační chaty, aby na svém pozemku vybudoval pohádkový svět, jemuž dominoval podomácku vyhlížející hrádek s věží a hradní komnatou, jejíž účel by se dal současnou víkendovou mluvou charakterizovat jako "posezení u grilu mezi kamennými zídkami pod trámovou pergolou". Vlastní chata stojí vzadu za hrádkem.

Zatímco Vojtěch Kopic vytvářel pískovcové reliéfy ve vlasteneckém duchu, pan Žalud si hrál s betonem a modeloval plastiky podle bájných postav. Byl tu například mytický rytíř bojující s drakem, lukostřelec mířící šípem do korun stromů, trojice rusalek oděných do zdravého hruboskalského vzduchu a hlídaných vodníkem, číhajícím z květin na skalce, další lesní vily se slunily po koupeli na břehu, a nad rybníčkem rybařil rozverný hlouček hošíků, z nichž jeden byl inspirován chlapečkem belgickým.

Žaludštejn se za třicetiletí změnil, ztratil pohádkovou podobu, zbývají už jen některé sochy - u vody jedna víla a omšelí rybařící chlapečci. Co ovšem Žaludštejnu zůstalo, je snivá romantická atmosféra zdobící krásný kout v samém srdci Údolíček. Potěšení pro každého kolemjdoucího...

 

Hrdý hrádek Žaludštejn měl před třiceti lety i kovanou bránu.

 

 Statečný rytíř, oblečený jen do své udatnosti, zápolil s drakem nad dvířky do sklepa.

 

Rusalky si česaly vlasy - a dole je před nezvanými nápadníky hlídala vodníkova hlava.

 

 

Jistě netřeba připomínat, že pozemek Žaludštejna je i dnes pozemek soukromé rekreační chaty. Není tudíž možné vstupovat na mostek. To nám nemusí být líto - i z veřejné cesty je z bývalé slávy Žaludštejna vidět dost!

 

V cestě stojí kamenné křeslo...

Při cestě ze sedmihorských lázní na hrad Valdštejn provede výletníky žlutá značka skrz vytesanou soutěsku Krokodýla za skalní oblast Maják, a kousek dál už stoupají železné schody do svahu pod skalní věží Monastýr. Komu nezáleží na pár krocích navíc, pokud ty kroky vedou pohodlnou cestou, pokračuje po silničce dál na rozcestí k Pelešanům, kde se dá jít vlevo a na Valdštejn se taky dojde, v pohodlí a bez písku v botách. Navíc tady čeká setkání se zajímavou kuriozitkou. Ostrou zatáčku silnice vizuálně zkracuje napříč vedený  hluboký příkop, zcela jistě zbytek bývalé vozové cesty. Uprostřed příkopu je uměle usazeno kamenné křeslo, jehož oblý tvar je upraven krumpáčem. Kdo ho sem umístil a proč, to je ráj spekulací. Možná měl balvan donutit vozky odbočit na novou silnici, možná tu sedával dohlížitel na stavbu silnice, možná kamenné křeslo souvisí s odpočinkem pozdějších turistů. V tomhle místě ve stoupání k Přednímu Skaláku se každý rád na chvíli pohodlně posadí - tradičně čeká současné výletníky opodál  lavička. Na balvanu prosvítá z mechu dochovaná vzácná turistická památka - původní a zapomenutá žlutá značka z období, kdy se na Valdštejn chodilo oklikou právě tudy.

 

Takhle vypadala věž v časech prvního horolezeckého výstupu

 

Tajemná podoba Kočičí hlavy

 

Působivá skalní věž v Předním Skaláku, ze všech stran viditelná, svým půvabným obrysem na hraně údolí konkurující protějšímu Valdštejnu, to je Kočičí hlava. Byla poprvé oficiálně zdolána německými lezci v prapočátcích zdejšího lezectví - v roce 1914 - to je o šest let dřív, než se Němci pustili do Kapelníka. Z toho je vidět, že její vznosná štíhlá krása přitahovala pozornost odjakživa.

 

Takhle vidí návštěvníci Kočičí hlavu ze žluté značky při cestě od lázní na Valdštejn

 

Oblá "hlava" na vrcholu skály jí dala jméno Kočičí, ale už v r.1886 si autor průvodce po Českém ráji Václav Durych posteskl, že v hruboskalském skalním městě jsou tři věže nazvané jako "kočičí hlava" a tudíž je v tom zmatek. A vyzval k přejmenování skal, což se u téhle věže nestalo. V čem je Kočičí hlava z Předního Skaláku tak záhadná? Je to zvláštní odlomený tvar směrem k Valdštejnu, tvar, který připomíná zub z něhož vypadla plomba, a který je těžké svést jen na přírodní zvětrávání. Vylomený prostor vypadá jako skalní opora a ochrana dřevěné strážní věže nebo prastarého sídla z velice dávných dob.

 

 

Skutečnost je ale spíš taková, že Kočičí hlava posloužila při stavbě  hradu jako zdroj na Hruboskalsko poměrně pevných pískovcových kvádrů. Je jen otázka, jestli to bylo ve 13. století při původním budování Valdštejna nebo o šest století dál za časů aehrenthalských úprav. Vsadíme si na první verzi?

 

 

V každém případě si můžeme být jisti, že na vrcholu Kočičí hlavy nestanuli jako první lidé němečtí horolezci, ale dávní stavitelé hradů. Směr horolezeckého prvovýstupu  vedl  vzhůru koutem lomku - zřejmě cestou, kterou na hlavu Kočičí hlavy chodívali do práce lomaři...

 

 


 

 

Hruboskalský značkovník

 

Věkem zdevastovaný dub nad lázněmi nese zelenou turistickou značku prorostlou malebně vypadající dřevokaznou houbou. Nejspíš se jedná o mladý porost korovitky terčovité, kvůli níž kůra vypadá jako posypaná čokoládovými lupínky.

Houba zelenou značku ohlodává ze všech stran, ale bude trvat ještě dlouho, než ji celou vstřebá,  a návštěvníci začnou bloudit...

 

Citát na rozloučenou: 

Skupinka rekreantů přichází na rozcestí u Adamova lože a ptá se:

"Tudy se jde na vyhlídku?"

"Ano, tahle cesta vede na Mariánskou vyhlídku."

"A je tam vidět to jezero?"

"Tam není jezero, tam je skalní město a vyhlídka na zámek a Trosky."

Skupinka rekreantů přemýšlí. Poslední otázka:

"Kde je teda ta vyhlídka na jezero?"

"Tady žádná vyhlídka na jezero není. Poslyšte, a řekl vám někdo, že jste na Hruboskalsku?"

Skupinka  opět přemýšlí a rozhodne se, že půjde na večeři a vyhlídku nechá plavat. Když tam není to jezero...

 

Hlavní stránka