Vzpomínka na skrytou romantiku
Žaludštejna
Už tomu bude třicet let, co nás pán na Žaludštejně pozval na
prohlídku svého romantického sídla. To se nachází v jižním údolí pod
Kopicovou skalní galerií u jednoho z rybníčků.
Možná právě
blízkost Kopicovy galerie inspirovala
majitele kacanovské rekreační chaty, aby na svém pozemku vybudoval
pohádkový svět, jemuž dominoval podomácku vyhlížející hrádek s věží
a hradní komnatou, jejíž účel by se dal současnou víkendovou mluvou charakterizovat
jako "posezení u grilu mezi kamennými zídkami pod trámovou
pergolou". Vlastní chata stojí vzadu za hrádkem.
Zatímco Vojtěch Kopic vytvářel pískovcové reliéfy ve
vlasteneckém duchu, pan Žalud si hrál s betonem a modeloval plastiky podle
bájných postav. Byl tu například mytický rytíř
bojující s drakem, lukostřelec mířící šípem do korun stromů,
trojice rusalek oděných do zdravého hruboskalského vzduchu a hlídaných vodníkem, číhajícím z květin na skalce, další
lesní vily se slunily po koupeli na břehu, a nad rybníčkem
rybařil rozverný hlouček hošíků, z nichž jeden byl inspirován chlapečkem belgickým.
Žaludštejn se za třicetiletí změnil, ztratil pohádkovou podobu, zbývají už
jen některé sochy - u vody jedna víla a omšelí rybařící chlapečci.
Co ovšem Žaludštejnu zůstalo, je snivá romantická atmosféra zdobící krásný
kout v samém srdci Údolíček. Potěšení pro každého
kolemjdoucího...
Hrdý hrádek Žaludštejn měl před třiceti lety i kovanou bránu.
Statečný rytíř, oblečený jen do své udatnosti,
zápolil
s drakem nad dvířky do sklepa.
Rusalky si česaly vlasy - a dole je před nezvanými
nápadníky hlídala vodníkova hlava.
Jistě netřeba připomínat, že pozemek Žaludštejna je i dnes
pozemek
soukromé rekreační chaty. Není tudíž možné vstupovat na mostek.
To nám nemusí být líto - i z veřejné cesty
je z bývalé
slávy Žaludštejna vidět dost!
Tajemná podoba
Kočičí hlavy
Působivá skalní věž v Předním Skaláku, ze všech stran viditelná,
půvabným obrysem na hraně údolí konkurující hradu
Valdštejnu, to je
Kočičí hlava.
Byla poprvé
zdolána německými lezci už v roce 1914 - o šest let dříve, než se
Němci pustili do Kapelníka.
Z toho vidíme, že její vznosná štíhlá krása lákala pozornost odjakživa.
Takhle vypadala věž v době prvního
horolezeckého
výstupu
Oblá "hlava"na vrcholu skály jí dala jméno Kočičí,
ale už v r.1886
si autor
průvodce po Českém ráji
Václav Durych posteskl, že ve skalním městě jsou
tři věže nazvané
"kočičí
hlava", a tudíž je
v tom zmatek.
Durych vyzval ke změně názvů, což se zrovna u téhle
věže
nestalo.
V čem je tedy Kočičí hlava od Valdštejna záhadná? Je to
její zvláštně odlomený tvar připomínající zub, z něhož vypadla plomba.
Je těžkét to svádět pouze na
přírodní zvětrávání. Vylomený prostor vypadá jako
skalní opora a ochrana dřevěné
strážní věže, případně
prastarého
sídla z velice dávných dob.
Skutečnost je spíše taková, že Kočičí hlava posloužila při
stavbě hradu jako lom pískovcových kvádrů. Bylo to ve 13. století při původním budování Valdštejna, nebo o šest století dál za časů aehrenthalských úprav? Vsadíme si
na první verzi?
Ale můžeme si být jisti, že na vrcholu Kočičí hlavy nestanuli
jako první lidé němečtí horolezci, ale byli to dávní stavitelé hradů.
Směr prvního výstupu vedl vzhůru
koutem lomku - zřejmě cestou,
kterou
na Kočičí hlavu chodívali do práce
lomaři...
V cestě stojí
kamenné křeslo...
 Při
cestě ze sedmihorských lázní na hrad Valdštejn provede výletníky
žlutá
značka skrz vytesanou soutěsku Krokodýla za skalní oblast Maják,
a kousek dál už stoupají železné schody do svahu pod skalní
věží Monastýr.
Komu nezáleží na pár krocích navíc, pokud ty
kroky vedou pohodlnou cestou, pokračuje po silničce dál na
rozcestí k Pelešanům, kde se dá jít vlevo a na Valdštejn se taky
dojde, v pohodlí a bez písku v botách. Navíc tady čeká setkání se
zajímavou kuriozitkou.
Ostrou zatáčku silnice vizuálně zkracuje napříč
vedený hluboký příkop, zcela jistě zbytek bývalé vozové
cesty. Uprostřed příkopu je uměle usazeno kamenné křeslo, jehož
oblý tvar je upraven krumpáčem. Kdo ho sem umístil a proč, to je
ráj spekulací. Možná měl balvan
donutit vozky odbočit na novou silnici, možná tu sedával
dohlížitel na stavbu silnice, možná kamenné křeslo
souvisí s odpočinkem pozdějších turistů.
V tomhle místě ve
stoupání k Přednímu Skaláku se každý rád na
chvíli pohodlně posadí - tradičně čeká současné výletníky opodál lavička.
Na balvanu prosvítá z mechu dochovaná vzácná turistická památka
- původní a zapomenutá žlutá značka z období, kdy se na
Valdštejn chodilo oklikou právě tudy.
|
